ne19112017

Zpět Jste zde: Home Historie Bitva u Bachmače: Legionáři skvěle obstáli proti mnohonásobné německé přesile

Bitva u Bachmače: Legionáři skvěle obstáli proti mnohonásobné německé přesile

B2 7

V březnu 2013 si připomeneme 95. výročí bitvy u Bachmače

Autor: Mgr. Pavel J. Kuthan

V březnu 1918 se během zahájené evakuace z Ukrajiny do Vladivostoku přiblížily jednotky legionářského Československého armádního sboru k železničnímu uzlu Bachmač (asi 170 km SV od Kyjeva). Odtud sbor plánoval rychlý přesun po železnici na východ, přes celé Rusko, až do přístavu Vladivostok. Dle tehdejšího plánu měl být sbor potom lodními transporty z Vladivostoku přesunut do Francie, na západní frontu. Tam měl pokračovat v boji proti Centrálním mocnostem, jelikož již koncem roku 1917 východní fronta přestala prakticky existovat a její uzavření potvrdila potom oficiálně uzavřená smlouva v Brest Litevsku ze 3. 3. 1918 mezi sovětskou vládou a zástupci Centrálních mocností.

V tehdejším rozbouřeném politickém prostředí v Rusku a propukající občanské válce, kdy situace byla značně složitá a těžko přehledná, se snažili čs. legionáři udržet přísně svou neutralitu a nevměšovat se do vnitřních politických záležitostí Ruska. Ukrajina v minulých měsících vyhlásila vlastní nezávislost a proti sovětské vládě požádala o pomoc německou armádu, která rychle postupovala do nitra Ukrajiny a v Kyjevě a okolí se při ústupu s ní střetli i čs. legionáři. Sbor tehdy nebyl ještě zcela dozbrojen a dostrojen, chybělo hlavně větší množství kulometů a munice, zejména u jednotek II. divize. Chyběla i dostatečná zásoba zimních plášťů a dalších částí zimní výstroje. Potravin měly některé jednotky sboru také nedostatek.

 

Část německých jednotek postupovala rychle k Bachmači, čímž vznikalo nebezpečí obklíčení části Čs. armádního sboru, zejména jednotek I. čs. stř. divize „Husitské“. Němci navíc měli od Ukrajinců i volnou trať Kyjev - Bachmač. Ještě 3. 3. 1918 Němci (část jednotek armády generála Linsingena) obsadili stanici Gomel severně od Bachmače, odkud mohli celkem snadno zmíněný železniční uzel následně obsadit. Německé jednotky se nacházely již i na jihu od Bachmače. Části II. čs. divize sboru se nacházely východněji než jednotky I. divize, a připadl jim tak úkol zajistit vlaky a cestu pro bezpečný ústup na Bachmač i pro jednotky I. divize, která ustupovala po bojích od Kyjeva. Bachmač a železniční trojúhelník Kruta – Ična - Bachmač byly proto v té chvíli klíčovým místem pro zajištění bezpečného dokončení evakuace z Ukrajiny. Proto jednotky II. divize zaujaly obranu této oblasti do doby, než projede I. divize. Rekvírovaly lokomotivy, vagóny a další prostředky a materiál, potřebný pro budoucí přesun sboru po železnici. Na úspěšném zajištění dostatku vlaků závisel také úspěch evakuace.

K obraně přístupu do oblasti od jihu se rychle přesunul 6. stř. pluk „Hanácký“, který kryl budoucí ústup čs. vlaků ve směru Grebjonka-Poltava a Něžin-Bachmač. Ještě předtím jeho III. prapor obsadil 4. 3. 1918 bez boje samotnou Bachmač (ukrajinské jednotky „hajdamáků“, k nimž zachovávali čs. legionáři neutralitu, ji předtím samy opustily). Ještě předtím se v Bachmači nacházela četa úderného praporu. Později měl ještě od východu a severu bránit tento železniční uzel 7. stř. pluk „Tatranský“, který následně zaujal rovněž své pozice a kryl tak zároveň budoucí odsun po železnici z Bachmače ve směru na Konotopy (přes něž se mělo jet dále na Kursk). Zároveň též posílil později částí svých jednotek 7. stř. pluk - posádku v Bachmači (6. 3. 1918 převzal velení nad skupinou kpt. Kadlec, velitel III. praporu 7. stř. pluku). Sovětské velení v oblasti se neustále snažilo získat kontrolu nad čs. obranou Bachmače, zatím bezvýsledně.

Němci začali postupovat od Gomelu na Bachmač a 6. 3. obsadili stanici Snovskaja. Jako reakci na to III. prapor 6. pluku vyslal zákopnický oddíl pod velením prap. Janouška k obsazení železničního mostu přes řeku Děsnu, který měl být zničen v případě dalšího postupu nepřítele. Následně 7. 3. byl Janouškův oddíl ještě posílen o rotu a kulometné oddíly 7. stř. pluku a velení této předsunuté skupiny ve směru na Gomel převzal škpt. Junger. Nepřítel dále obsadil Nizkovku a přiblížil se k Bachmači. Jungrova skupina zjistila ze zpráv od ruských železničářů, že tyto od Gomelu postupující německé jednotky mají značnou přesilu (jednalo se o německou 224. pěší divizi). Následně se tato skupina stáhla do stanice Makošina, kde měla zničit most přes řeku Děsnu. Tento záměr však sabotovali bolševici – považovali to za ničení národního majetku. Nakonec na místě bylo zjištěno, že ke zničení odolného mostu je stejně nedostatek výbušnin. Skupina tak alespoň spálila vedlejší menší most u stanice Měny. Vedle Jungrovy skupiny zaujala pozice bolševická dělostřelecká baterie o dvou dělech a 16 mužích obsluhy (nevycvičených v dělostřelbě, s velmi nízkou bojeschopností) se záměrem „pomoci“ zastavit Němce. Během noci se navíc projevilo zpozorováním světelné signalizace nepříteli, že mezi místním obyvatelstvem jsou zřejmě němečtí vyzvědači.

Již 8. 3. došlo ke kontaktu Jungrovy skupiny s nepřítelem u Měny (Němci dobře věděli, že před nimi stojí Čechoslováci). Během přestřelek, po zjištění, že proti sobě má absolutní přesilu, musel škpt. Junger se svou skupinou ustoupit bojem přes řeku Děsnu na její jižní břeh. Vedla ho k tomu i neschopnost a nekázeň bolševické dělostřelecké baterie, která se vedle jeho skupiny postavila, jejíž obsluha však naprosto neuměla střílet a zbytečnou svévolnou střelbou absolutně mimo cíl jen prozrazovala čs. pozice. Ke znesnadnění postupu nepřítele za sebou alespoň tedy poškodil železniční trať. Následně mu přišla k pomoci z Bachmače další rota a večer dorazil i kpt. Kadlec. Mezitím přišla zpráva, že postup zahájili Němci i ve směru od Kyjeva (jednalo se o německou 91. pěší divizi). K potvrzení zprávy byl do tohoto směru ke stanici Kruty vyslán výzvědný oddíl 6. pluku pod velením por. Mézla.

Čs. obrana Bachmače, o síle necelých dvou pluků, měla tak čelit soustředěnému útoku nepřítele o síle armádního sboru, navíc vedeného ze dvou směrů!

Následný den, 9. 3., dorazily zprávy o dalším postupu nepřítele, který se pokoušel o obchvat čs. obrany jak severně od Bachmače, tak i na západě. Kpt. Kadlec tedy před nebezpečím obchvatu ustoupil za stálých přestřelek s předsunutou skupinou do stanice Česnokovka. Na západním úseku obrany Bachmače se stáhl Mézlův slabý výzvědný oddíl do Plisky. Z postupu nepřítele bylo zřejmé, že dojde k tvrdému boji o Bachmač. Během dne dorazil do Bachmače zbytek 6. stř. pluku. Velení tak převzal plk. Červinka, velitel 6. stř. pluku. Ještě předtím se podařilo získat potřebný počet vlaků pro zajištění evakuace.

10. 3. 1918

V ranních hodinách kpt. Kadlec na rozkaz plk. Červinky zahájil se svou skupinou opatrný postup z Česnokovky vstříc nepříteli směrem na stanici Doč. Měl ovládnout opět železniční most přes Děsnu. K provedení operace byla Kadlecova skupina předtím ještě posílena o další rotu a dva jízdní oddíly (vše 6. pluk), chránící boky postupu skupiny. Postup Kadlecovy skupiny měla podpořit navíc i skupina poddůstojnické školy pluku (150 mužů, velitel por. Homola), která měla na Doč postupovat od východu přes Nosilevku a Trostjanku. Kadlecova skupina měla sílu asi 480 mužů s podporou 20 kulometů a improvizovaného obrněného vlaku s dělem.

Kadlecova skupina dorazila k Doči ve 12.30 a narazila zde na pozice nepřítele. Po krátkém přiblížení na několik set metrů před vesnici zahájil zprvu překvapený nepřítel prudkou palbu z pušek, kulometů i děl. Během boje se následně vrhla odvážně celá skupina do odhodlaného útoku, který osobně vedl kpt. Kadlec. Osobním příkladem strhávali do útoku jednotky i ostatní důstojníci. Nepřítel začal panicky ustupovat, přičemž bylo zcela jasně zjištěno, že se jedná o německé jednotky (jednalo se o prapory německého 61. a 224. pluku). Němci byli zaskočeni prudkostí a tvrdostí čs. útoku, protože neočekávali tak odhodlané boje. Kadlecova skupina tímto útokem rychle obsadila nádraží a část vesnice. Následně se však Němci rychle vzpamatovali a když zjistili svoji převahu, začali se odhodlaně bránit. Měli množství kulometů, umístěných i na střechách okolních domů a celkem přesně je palbou podporovala i jejich děla. Tato hustá kulometná palba, v níž Čechoslováci v ulicích vesnice útočili, si brzo vyžádala ztráty. Brzy byl těžce raněn kpt. Kadlec, velení převzal škpt. Junger. Pravé křídlo pokračovalo dále v úspěšném útoku a dobylo již první německé linie. Němci se zde obrátili na útěk, při kterém zahazovali i zbraně a torny. Střed útoku již mezitím dosáhl prvních domů vesnice. Avšak levé křídlo při útoku na dobře připravené německé jednotky, které byly kryty v lese a měly dostatek kulometů, se ocitlo v obtížné situaci. Jen s vypětím krajních sil se i zde Čechoslováci vrhli po počátečním zalehnutí opět do útoku proti soustředěné palbě a podařilo se jim za ztrát i zde nepřítele takřka již zatlačit na ústup. Během boje přišla na „pomoc“ bolševická baterie, která však svou zcela nepřesnou střelbou střílela jednu chvíli do čs. jednotek. Na levém křídle čs. útoku však Němci mezitím dostali posilu a své pozice zde nakonec udrželi. V tu chvíli však v německých pokusech o protiútok zakolísalo pravé křídlo útoku a své vykonalo i předchozí částečné pomíchání jednotek, ke kterému došlo v postupu pod těžkou palbou. Narůstaly ztráty, bylo i množství zraněných. Němci po zjištění své přesily přecházeli do dalších protiútoků. Některé čs. jednotky navíc začaly pociťovat nedostatek munice, citelně chyběla silnější vlastní palebná podpora, protože v ní Němci měli silnou převahu pro velké množství kulometů. Skupina se nakonec večer pomalu organizovaně stáhla zpět do Česnokovky, přičemž u nepřítele zanechala pocit, že získat Bachmač nebude pro něho rozhodně jednoduché. Citelné ztráty měli totiž i Němci – asi 300 padlých a raněných. Tím bylo dosaženo dočasného zadržení postupu Němců z tohoto směru k získání potřebného času. Dodatečně bylo zjištěno, že proti skupině stojí asi tři prapory. Čechoslováci tak u Česnokovky útočili proti zhruba trojnásobné přesile nepřítele. Němcům se podařilo během boje několik Čechoslováků zajmout. Následně je popravovali.

Na západním úseku obrany Bachmače, kde se nacházel Mézlův výzvědný oddíl, se pokusili ještě brzy ráno Němci také prorazit. Použili k tomu částečně lsti. Do vlaku, v němž se německé jednotky přepravovaly, nabrali Němci i určitý počet ruských vojáků, kteří se vraceli domů ze zajetí. Ti využili rádi této možnosti a vlak byl ruskými vojáky brzy celý obsypán. V obraně rozložený Mézlův oddíl nechal vlak přijet velmi blízko, asi na 50 metrů k vyjasnění situace, protože byli rozpoznáni na vlaku ruští vojáci. Když však bylo zjištěno, že ve vlaku jsou i Němci, zahájil do nich oddíl palbu a vrhl se do útoku na vlak. Během tohoto útoku německý vlak ujel, když se předtím rozutekli i ruští vojáci. Němci se však po počáteční dezorientaci brzy vrátili se dvěma vlaky, vedle nichž postupovaly německé jednotky. Tuto přesilu neměl por. Mézl šanci zastavit, proto během přestřelek pomalu bojem ustupoval ke stanici Peski, přičemž za sebou poškozoval trať ke znesnadnění postupu Němců. Německé vlaky se zastavily k opravě trati, avšak německá pěchota se vrhla do útoku na Mézlův oddíl, který byl zatlačen až za stanici Peski.

Tehdy však Mézlovu oddílu dorazila posila dvou rot 6. stř. pluku, s nimiž přišla bojovat s Němci i bolševická dělostřelecká četa (složená z Rusů). Takto posílena zahájila skupina znovu odhodlaný protiútok a německé jednotky opět ze stanice Peski vytlačila a stanici i s vesnicí obsadila. Nepřítel následně soustředil své síly v úseku k dalšímu útoku na Peski. Mezitím však Čechoslováci stanici opustili a stáhli se za ní. V 15 hodin Němci zaútočili a stanici Peski rychle obsadili - opuštěnou. Tím se Němci přiblížili asi na 2 km od trati Bachmač - Ična, čímž vznikalo nebezpečí ohrožení přesunu vlaků I. čs. divize po této trati do Bachmače, který se očekával každou chvíli. Pod dojmem klamného obchvatu čs. jednotek se však Němci, kterým vázl přísun dalších posil, následně ze stanice Peski opět stáhli. Dorazila další posila – III. prapor 6. pluku se štábním kpt. Krejčím, který převzal velení skupiny. To již kolem 16. hodiny po trati z Ičny k Bachmači přijížděly tři prapory 1. čs. záložního pluku pod velením škpt. Kroutila. Tento vlak zastavila spojka skupiny a žádala o okamžitou pomoc ohroženému oddílu. Kroutilovy tři prapory okamžitě opustily vlak a vyrazily na pomoc. Společným útokem těchto praporů 1. zál. pluku a jednotek 6. stř. pluku se podařilo zahnat Němce od stanice Peski na ústup. Němci po utrpěných těžkých ztrátách potom následně nasedli do vlaků a stáhli se směrem na Kyjev, ničíce za sebou trať v obavě z dalšího pronásledování Čechoslováky.

Večer obranu oblasti Bachmače posílil ještě 4. čs. stř. pluk „Prokopa Holého“, který byl připraven v Ičně k odjezdu do Bachmače. 9. rota pluku (ppor. Vejrosta) zaujala ještě předtím obranu na řece Udaj k ochraně Ičny před případným postupem nepřítele od stanice Kruty. V úseku technická rota pluku zničila několik železničních malých mostů ke znesnadnění postupu nepřítele. I. prapor pluku (por. Gayer) obsadil v 19 hodin stanici Bilmačevku a přilehlou vesnici Fastovce. II. prapor (ppor. Noska) dorazil o půlnoci na stanici Varvarovce. III. prapor (ppor. Vobrátílek) dorazil do Bachmače, kde posílil obranu.

Během dne byl ještě velitelem celé obrany Bachmače jmenován ruský plk. Šiškovskij (velitel 4. pluku). Ve skutečnosti však operace následně řídili por. Čeček (zástupce velitele 4. pluku) a ruský pplk. Ušakov. Během večera tak byl vypracován plán zítřejšího útoku na stanice Peski a Pliski.

Zároveň však byl velením divize vydán rozkaz „vyhnout se krveprolití“ a srážkám s ukrajinskými jednotkami – zřejmě na nátlak politického vedení Odbočky Čs. národní rady, v obavě před zatažením do vnitřních poměrů Ruska. Štábem I. divize bylo nařízeno vyslat parlamentáře k pokusu domluvení případného příměří do ranních hodin 13. 3., kdy se předpokládalo dokončení evakuace. Stejně jako v případě dojednávání příměří v Kyjevě, vzbudil tento rozkaz ruského velitele divize u čs. legionářů silnou vlnu nesouhlasu.

11. 3. 1918

Ještě za tmy, v časných ranních hodinách, byli dle rozkazu ruského velení I. divize vysláni k nepříteli v západním úseku 3 parlamentáři. Prošli obranou nepřítele (německý 439. zeměbranecký pluk) až do stanice Pliski, kde jednali s německým mjr. von Restorffem, velitelem úseku. Ten po počátečním překvapení a výmluvách, že není kompetentní uzavírat příměří, nakonec po sdělení parlamentářů, že proti němu zaútočí celá čs. divize, souhlasil s podpisem smlouvy o dočasném příměří. Po podpisu příměří se parlamentáři vrátili zpět. Cestou narazili na postupující čs. oddíly dle včera připraveného plánu, které informovali o podepsaném příměří a ty se vrátily do výchozích pozic.

Mezitím ale nepříteli dorazily potřebné posily a také se mu podařilo dokončit odsun svých raněných a padlých. Mjr. von Restorff hned poté roztrhl podepsanou smlouvu o příměří a předal ji prap. Kudrnovi s tím, že ruší toto příměří a smlouvu již neuznává.

Západní úsek obrany převzaly I. a II. prapor 4. stř. pluku, jednotky 6. stř. pluku odtud byly staženy k odpočinku. I. prapor obsadil vesnici Chvastovce, II. prapor po rychlém pochodu opuštěnou stanici Peski.

Na severním úseku obrany byly také části 6. a 7. stř. pluku vyměněny III. praporem 4. stř. pluku. Ještě předtím v ranních hodinách se pokusil neúspěšně s nepřítelem na základě rozkazu jednat o příměří i plk. Červinka. Celý den projížděly Bachmačí čs. vlaky, především s jednotkami 1. divize.

12. 3. 1918

V noci se Němci na západním úseku pokusili o několik útoků, avšak byli vždy se ztrátami odraženi. V 7 hodin se jim však podařilo obsadit stanici Pliski. I. prapor 4. stř. pluku (por. Gayer) postoupil ke Krasilovce, kde se připravil k obraně. II. prapor 4. stř. pluku zaujal ve stanici Peski kolem 9. hodiny obranné pozice. Byly získány zprávy o tom, že německé jednotky se v Pliskách ve značné síle vykládají z vagónů a postupují směrem na severovýchod. Ke krytí postupoval pomalu po trati německý obrněný vlak směrem na Peski.

Když se německý obrněný vlak přiblížil asi na 200 metrů k obraně II. praporu 4. stř. pluku, zahájil prapor palbu z pušek s podporou svých 6 kulometů. Z dalších 10 kulometů zde spolu s Čechoslováky zahájili palbu i bolševici z posilové kulometné jednotky, která se usadila vedle nich. Intenzitou palby zaskočený německý obrněný vlak rychle ustoupil v dešti střel zpět do bezpečné vzdálenosti, odkud potom zahájil ze svého děla v odpověď palbu. Ta však byla nepřesná a nezpůsobila Čechoslovákům žádné ztráty. Mezitím se I. praporu 4. stř. pluku podařilo úspěšně provést obchvat německých jednotek v Pliskách, rozebrat i část trati Pliski - Krasilovka za německým vlakem, který bojoval tou dobou s II. praporem pluku. Připravené čs. dělostřelecké baterie pak zahájily palbu na německé vlaky, které se snažily z kritické situace rychle uniknout. Čs. jednotky, bohužel, měly rozkaz od velitele pluku (ruský plk. Šiškovskij) soustředit se pouze na obranu, útok byl zakázán. Zničení části zaskočených a obklíčených jednotek nepřítele tak nemohlo být dokončeno. Projíždějící německé vlaky byly pouze ostřelovány palbou. Došlo jen k jedné malé útočné akci, kdy na rozkaz por. Gayera byl vyslán oddíl o 13 mužích pod velením prap. Petříka s úkolem rozebrat železniční trať v týlu německých vlaků. Když tento úkol Petříkův oddíl vykonal, dostal se do týlu dvou německých vlaků. Ze vzdálenosti asi 300 metrů na ně zahájil palbu. Od vlaků na něho zaútočily po počátečním překvapení dvě čety německé pěchoty. Petříkově oddílu se podařilo je odrazit a teprve až když vystřílel všechnu munici, odpoutal se od nepřítele a vrátil se zpět k I. praporu do pozic. V tomto boji měly dvě útočící německé čety ztráty 16 padlých a raněných. Petříkův oddíl vyvázl beze ztrát.

Celý den nad oblastí Bachmače létala německá průzkumná letadla, která se snažila zjistit co nejvíce informací o síle a rozmístění čs. obrany.Večer Němci na západním úseku opravili poškozenou trať a stáhli se s respektem po proběhlých bojích s vlaky z Plisek zpět na západ až do stanice Kruty, kde začali ihned připravovat a opevňovat obranné pozice z obavy před možným následným čs. útokem, který očekávali.

Úsek západní obrany byl posílen během dne také o jednotky 3. čs. stř. pluku „Jana Žižky z Trocnova“, který do Bachmače mezitím dorazil. Prapor tohoto pluku odpoledne obsadil Bilmačevku s úkolem bránit levý bok obrany 4. stř. pluku.

Na severním úseku docházelo během dne jen k dílčím přestřelkám s jednotkami nepřítele a srážkám malých průzkumných hlídek. V Česnokovce vyměnily v obraně dvě roty 4. pluku dvě roty 7. pluku, které byly s oddílem sapérů 6. pluku staženy pod vedením škpt. Jungra do zálohy (velení převzal por. Homola ze 6. pluku). Jinak byl na úseku celkem klid, ale byly zpozorovány přípravy nepřítele.

Během dne dorazilo do Bachmače také bolševické vojsko v několika vlakových transportech. Většina příslušníků těchto bolševických jednotek nebyla vycvičena, s velmi nízkou bojeschopností, což se snažili maskovat tím, že takřka každý z nich byl ověšen mnoha zbraněmi – granáty, pistolemi, šavlí atd. Vrchními veliteli těchto jednotek byli často bývalí poddůstojníci ruské carské armády, kteří nyní jako komisaři vojsk nedokázali plnit platně své funkce a řídit v boji jednotky na funkcích velitelů praporů, pluků a brigád. Někteří spolu mezi sebou navíc vůbec nespolupracovali a „válčili“ na vlastní pěst. Mnozí z nich byli často opilí. Vládla mezi nimi celková neorganizovanost a většinou absolutní absence disciplíny. K platnosti jejich pomoci se stavěli Čechoslováci po minulých zkušenostech spíše skepticky. Některé z těchto jednotek se sice hned pokusily zasáhnout do bojů proti Němcům, ale většinou šlo jen o pár výstřelů bez platného účinku a následné rychlé stažení. Ruský pplk. Ušakov ze štábu obrany Bachmače tedy odjel na stanici Bachmač Libavský, kde se nacházel toho času „štáb velitele armády“ bolševiků Primjakova, spolu s nímž tu byl další „velitel“ – komisařka Eugenie Boš. Pplk. Ušakov jim ve vášnivé diskusi jasně sdělil, ať zamezí dalšímu posílání bolševických jednotek do Bachmače, protože takové „pomoci“ není třeba.

Podle plánu měl poslední čs. vlak projíždět Bachmačí druhý den ráno kolem 3. hodiny. Byl proto vydán rozkaz jednotkám v obraně Bachmače, aby držely pozice do této hodiny a potom se samy pomalu stáhly do Bachmače a jako poslední nasedly do vlaků a odjely na východ. Obrana Bachmače měla být následně předána zcela bolševikům, proto bylo domluveno s Primjakovem, že během noci budou obranné úseky ještě před stažením čs. jednotek předány postupně bolševickým oddílům, které měly do té doby včas do úseků dorazit.

13. 3. 1918

Během noci se začaly podle stanoveného plánu stahovat postupně do Bachmače z obrany úseku první jednotky. Když to ale zpozorovali bolševici, začali zuřivě protestovat. Žádali, aby Čechoslováci ještě vydrželi a „nedávali Bachmač Němcům“! Jako by fakt, že sami mají přebírat pozice dle domluvy zcela přehlédli. Čs. jednotky byly často bez teplé stravy a v deštivých přeháňkách ve svých obranných pozicích několikrát promokly. Nakonec bylo zatím stahování čs. jednotek na nátlak bolševiků pozastaveno, neboť i poslední čs. vlak, jedoucí na Bachmač, se opozdil.

Bolševici však dále usilovali o zdržování Čechoslováků v Bachmači a jejich využití v boji proti Němcům. Jen jednotky sovětské armády měly určitou bojeschopnost a ty se ujímaly obrany k posílení některých úseků. Mezi nimi byl i oddíl rudých internacionalistů, složený z Němců, Maďarů, Poláků a i několika Čechů. Tento oddíl byl poslán k posílení čs. obrany u Česnokovky, ale pro odpor Čechoslováků z něj byli vyřazeni němečtí internacionalisté, kteří potom čekali v záloze. Mimo množství pěchoty nejrůznější síly a složení (kde nechyběl ani oddíl anarchistů, vedený jejich vůdcem Čičerinem) zde byla i sovětská jízda. Mezi bolševiky byly i různé bandy pochybného vzezření a pověsti. Přirozeně o takovou pomoc příliš unavené čs. jednotky nestály.

Na severním úseku obrany kolem 11. hodiny musel III. prapor 4. pluku ustoupit z provizorních pozic do Česnokovky před postupující přesilou nepřítele o síle asi 2 pluků (ppor. Vobrátílek mezitím převzal úsek od unavené skupiny por. Homoly, který se však nestihl již stáhnout do zálohy k odpočinku). Zde byly lepší možnosti pro obranu vzhledem k příhodnému okolnímu terénu. Prapor se připravil po odeslání hlášení k obraně kolem Česnokovky. Nepřítel již brzy zahájil soustředěnou palbu z pušek a velkého množství kulometů na pozice praporu. Ten měl mnohem slabší palebnou sílu, přičemž navíc musel i šetřit municí pro její tenčící se zásoby u praporu. Ppor. Vobrátílek zasadil do obrany postupně všechny své zálohy. Přítomné bolševické oddíly byly nástupem Němců a jejich hustou palbou zcela šokovány a postupně se obracely hned na ústup. Přesto se však nakonec podařilo Vobrátílkově skupině útok nepřítele zastavit.

Stanicí Bachmač již projely skoro všechny vlaky Čs. arm. sboru. Velení Bachmače tedy nařídilo jednotkám v obraně celé oblasti připravit se ke stažení a s posledními vlaky večer odjet jako zadní část.

Bolševici ve snaze naklonit si Čechoslováky rychle splnili jeden ze svých slibů – dodali čs. jednotkám v obraně Bachmače větší množství potřebné munice, granátů, masa, chleba a cukru, spolu s dodávkou plášťů a prádla. To co již slibovali postupně dodat dříve. Očekávali, že si tím Čechoslováky nakloní a ti tak za příslovečný kus chleba budou umírat u Bachmače i další dny v boji proti valící se německé přesile.

Kolem 14. hodiny přijel vlakem posílit čs. jednotky na severním úseky u Česnokovky I. prapor 4. pluku, posílený ještě kulometným a jezdeckým oddílem. Velení v úseku se zároveň ujal por. Čeček. Posily rozšířily ihned obranu úseku. To umožnilo levému křídlu poněkud postoupit a zatlačit nepřítele. Tomu se však zase podařilo mírně zatlačit svým tlakem pravé křídlo čs. obrany, které již mělo nedostatek munice.

Nepřítel v síle dvou pluků kolem 15. hodiny opět zaútočil několika vlnami do čs. pozic, vědom si své asi trojnásobné početní převahy, navíc s podporou celkem přesné dělostřelecké palby. Těžiště útoku vedlo právě proti pravému čs. křídlu. Přitom obchvatem německá jezdecká jednotka pronikla rychle až k Bachmači. Napadené pravé křídlo muselo ustoupit pro nedostatek munice. Většina bolševických jednotek se v panice utekla, jen na levém křídle se nějakou dobu část držela (zejména rudí internacionalisté), ale potom utekli také. Čechoslováci v těžké situaci zůstali opět osamoceni až na několik bolševických oddílů.

V nelehké situaci se I. prapor 4. pluku, posílený oddílem kulometů a jízdy, rozvinul do obrany asi 800 metrů za Česnokovkou. Přední jednotky, které byly v dotyku s nepřítelem, pomalu organizovaně bojem ustupovaly (dle Čečkova plánu) před sílícím tlakem přesily nepřítele.

Jednotky 6. a 7. stř. pluku (kromě dvou rot) se tedy podle plánu stáhly z obrany, nasedly do připravených vlaků a odjely do Bachmače. U Česnokovky zůstaly v obraně jen dva prapory 4. pluku, posílené zmíněnými oddíly kulometů a jízdy, a dále dvě roty 6. pluku. Tato Čečkova skupina se pomalu stahovala bojem k Bachmači. Takto Čeček zdržoval za stálých přestřelek postup německých pluků na Bachmač až do pozdního večera. Kolem 20.30 dorazila skupina ústupovým bojem také do Bachmače. Zde pod ochranou postavených zesílených strážních oddílů nastupovaly jednotky 4. pluku s doprovodnými částmi do vlaků. Po 22. hodině byly do vlaků staženy i zmíněné strážní oddíly.

Odjezdy z Bachmače na východ se snažili během večera bolševici již otevřeně sabotovat ve snaze udržet Čechoslováky k boji s Němci za každou cenu. Čs. velení tak muselo použít i lsti při odesílání vlaků z Bachmače na východ po objevené vedlejší koleji, protože bolševici byli připraveni zabránit odjezdu Čechoslovákům na východ jakkoliv. V noci nakonec i jednotky 4. pluku a ostatních jednotek odjely vlakem z Bachmače na východ. S nimi odjížděl štáb velení operace, který zůstával na místě až do konce. Čs. armádní sbor tak ve vlacích odjížděl dále na východ směrem na Kursk, zanechávajíce Bachmač úspěšně za sebou v rukách bolševických jednotek. Československé vojsko bylo zachráněno, uniklo z utahující se smyčky hrozícího obklíčení německých divizí.

 

Teprve následující den, 14. 3., v brzkých ranních hodinách mohli Němci opatrným postupem obsadit Bachmač poté, co je neschopná bolševická obrana nedokázala i přes svou početní sílu a silnou výzbroj zadržet. Jejich postup obsazení Bachmače byl opatrný z důvodu otřesu z předchozích bojů s Čechoslováky, kdy tak těžké boje Němci nečekali.

U Bachmače v bojích s několikanásobnou přesilou německých divizí padlo 45 Čechoslováků z toho 4 důstojníci), dalších 210 jich bylo zraněno (z toho 9 důstojníků) a 41 bylo nezvěstných (pravděpodobně také padli nebo byli nepřítelem po zajetí popraveni). Nepřítel během několikadenních bojů utrpěl ztráty mnohem citelnější, několik set padlých a raněných (uvádí se v některých pramenech až 300 padlých a několik set zraněných).

Zdárné dokončení operace obrany oblasti Bachmače bylo čs. vítězstvím, neboť se podařilo ubránit evakuaci čs. vlaků a v pořádku provést stažení sboru z Ukrajiny na východ.

 

Hlavní použité prameny

www.pamatnik.valka.cz

Československý denník, Orgán ČsNR a správy Svazu čs. spolků na Rusi (ročník 1918), Rusko, 1918

Fryščok M. A.: Ludvík Krejčí tuřanský generál, Šimon Ryšavý, Brno, 1999

Ivičič V.: Tatranci. Dějiny 7. střeleckého Tatranského pluku, Praha, 1924

Juza J.: Čs. legionáři okresu Rychnov nad Kněžnou 1914-1921, OÚ Rychnov n. K., Rychnov n. K., 1998

Kubíček A.: Hanáci v revoluci. Kronika 6. čsl. střeleckého pluku Hanáckého, Olomouc, 1928

Medek R., Holeček V., Vaněk O.: Za svobodu, II. díl, Památník odboje, Praha, 1924

Pleský M.: Dějiny 4. střeleckého pluku Prokopa Velikého 1917-1920, M. Pleský, Turnov, 1927

Pichlík K., Klípa B., Zabloudilová J..: Českoslovenští legionáři (1914-1920), Mladá fronta, Praha, 1996

Sak R.: Anabáze, H a H, Jinočany, 1996

Vejnar J.: Úderný prapor. Kronika prvního úderného praporu Sibiřských legií, Hraničářský prapor č. 6 „Sibiřských úderníků“, Domažlice, 1930

 

ZNAK FINALL

 

Vydává Československá obec legionářská, Sokolská 33, 120 00 Praha 2. Telefon: 224 266 235

Kontakty na Deník legie: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ,  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Mapa stránek