24112017

Zpět Jste zde: Home Komentáře Nucená a mechanická implementace zákonů EU je popřením smyslu svědomí, voleb a politického systému země

Nucená a mechanická implementace zákonů EU je popřením smyslu svědomí, voleb a politického systému země

1 - LisabonTak si nám čeští zákonodárci stěžují na nesrozumitelnost zákonů, včetně a především těch, které přicházejí z Evropské unie. Jakoby si vůbec neuvědomovali, že sami podobné právní normy EU schvalovali a schvalují, a další stejně nesrozumitelné, špatné a zbytečné pro Českou republiku také přímo vymýšleli a odhlasovali.

Popírám co jsem řekl, říkám co jsem popřel

   Mezi kritiky jsou také členové ODS Zbyněk Stanjura  a Jaroslav Kubera. Stačí si ale vzpomenout, jak se ODS zachovala v době schvalování Lisabonské smlouvy, která právě situaci, ve které dnes žijeme, pomohla upevnit, petrifikovat, a ještě Evropský byrokratismus a poručnictví rozvinula a posílila do dnešních, zničujících, a celou civilizaci ohrožujících rozměrů. Nejdříve ODS sama sebe na sjezdu zavázala k tomu, že nebude podporovat další integraci EU směrem k superstrátu, tedy ani Lisabonskou smlouvu. Poté se vedení strany rozhodlo jinak, hlavně v důsledku vidiny tehdejšího předsedy Mirka Topolánka dalších, nějakých významných postů ve velmi finančně a mocensky výhodných strukturách EU. Strana začala prosazovat schválení Lisabonské smlouvy silou i proti vůli mnohých svých členů. Nakonec to dospělo do situace, že část senátorů ODS podala proti schválení Lisabonské smlouvy ústavní stížnost. Vedení strany se velmi nevybíravě, přímo a veřejně postavilo proti této skupině senátorů. Stížnost nakonec neuspěla.

   Překážkou ke schválení Smlouvy byl ale ještě bývalý předseda ODS tehdejší prezident Václav Klaus, který odmítal text podepsat. I proti němu se ODS silně vyhranila. Postavila se proti vlastnímu prezidentovi, popřela svou dosavadní politiku vůči EU a také svá vlastní usnesení jak na kongresech, tak na úrovni vedení strany. A Václav Klaus nakonec Lisabonskou smlouvu podepsal. Tedy také popřel sám sebe. Nemusel totiž. Nic by se mu nestalo.

Logika tady nemá místo

   Logika by velela, že se by členové ODS, včetně senátora Kubery, který byl tehdy mezi těmi, kdo spolupodepsali stížnost k Ústavnímu soudu, měli na prvním místě obrátit do řad své vlastní strany, která současný stav spoluzavinila a spoluprosadila.

   A to ne jen co se týká oblasti přijímání zákonů z EU. Ale také v tvorbě zákonů v samotné České republice. ODS tak jako mnoho dalších stran, před volbami pravidelně kritizuje přílišné množství zákonů a jejich komplikovanost. Avšak po volbách, stejně jako i ostatní strany, vytváří v hektickém tempu nové a nové předpisy, zákazy a příkazy. Ještě komplikovanější a stále víc omezující svobodu v České republice. V tomto neblahém procesu sehrál jako významný člen ODS významnou roli i současný „kritik“ pan poslanec Stanjura.

Popření smyslu voleb

   Zákonodárce, který bez odporu, vlastně mechanicky pouze rezignovaně odhlasovává zákony vzniklé v Evropské unii se zdůvodněním, že to tak musí být, protože jsme povinni tyto zákony přijmout, v podstatě nemá na svém místě co dělat. Tvrdit totiž, že zákony přicházející z EU prostě musíme přijmout, se totiž rovná popření funkce zákonodárných sborů v samotné ČR. Popření smyslu voleb a celého politického systému země. Pak totiž mimo jiné zákonodárci nehlasují podle svého svědomí a vědomí, jak jim přikazuje ústava, kterou tak porušují, ale podle diktátu jiného subjektu.

Co takhle hájit poznanou pravdu, nebo odstoupit? Ani náhodou!

   Řešením by bylo buďto to, postavit se, jak na úrovni jednání v EU, tak při vlastním procesu implementace v ČR, přímo a veřejně proti a hájit svou pozici až do konce. Anebo prostě rezignovat na své funkce, protože nemohou splnit nároky svého svědomí a dodržet ústavu ČR. Nic takového se od však o těchto „kritiků“ neděje. Ukazuje se tak, že slova těchto lidí není možné brát vůbec vážně. Kritizují totiž to, co sami pomohli zavést. A kdyby se zase dostali k moci, budou opět říkat i dělat něco jiného, to co se jim bude právě hodit, tak jako se jim hodí nyní kritizovat to, co sami vytvořili a prováděli, protože je u moci zrovna někdo jiný. Nejde tedy ve skutečnosti o kritiku EU, ale o pokus získávat politické body a popichovat ty, kdo vládnou a dělají to, co ještě nedávno dělali dnešní opoziční „kritici“ sami.

Tomáš Rozličný

ZNAK FINALL

 

Vydává Československá obec legionářská, Sokolská 33, 120 00 Praha 2. Telefon: 224 266 235

Kontakty na Deník legie: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ,  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Mapa stránek