út26092017

Zpět Jste zde: Home Komentáře Případ „Němcov“ trochu jinak, neboli je demokracie západního typu pro Rusko vhodná?

Případ „Němcov“ trochu jinak, neboli je demokracie západního typu pro Rusko vhodná?

3 - KomV projevech mnoha politiků, v komentářích a článcích je zavražděný Boris Němcov označován za bývalého úspěšného politika. Skutečnost je ale poněkud jiná. A v této souvislosti je zásadní otázkou, zda je skutečně pro Rusko vhodná demokracie západního typu, tak jak si to asi Němcov a další představovali.

Myslitelská elita Ruska vždy věděla, že se jejich země nesmí vydat v západních stopách

   Ruská kulturní, myslitelská a duchovní tradice od Puškina, Gogola, Dostojevského, Tolstého, Solověva, přes Florentského, Berďajeva, Losského, Merežkovského, Bulgakova, Bělého až po Solženicina je přesvědčena, že Rusko je jiné než západní Evropa, i když do Evropy patří. Věděli, že se Rusko nemůže vydat stejnou cestu jako Západ, že ale z něj může přijímat mnoho podnětů a inspirací. A že na druhou stranu i Západ by měl přijmout kulturní podněty Ruska. Tedy, že by se obě poloviny evropské civilizace mohly a měly navzájem oplodňovat a doplňovat, ale neměly by se pokoušet zvítězit jedna nad druhou. Dříve to tak také bylo: mnozí ruští myslitelé jezdili často na Západ, kvůli zdraví, aby unikli před ruskou zimou, a později, po bolševické revoluci se mnohým staly země Západu druhým domovem.

   Totéž ukázala také realita – pokus zavést západní pojetí demokracie a řízení ekonomiky do ruských podmínek totálně selhal. Avšak velká část zastánců této myšlenky to nepochopila, a chtěli by Rusko touto cestou vést znovu.

Putinovo otočení kormidla zpět k ruským tradicím

   Na rozdíl od nich Putin a jeho okolí tuto realitu pochopili, a otočili kormidlo ruské politiky směrem, který vychází více z duše tohoto národa. To je také důvod, proč je Putin v Rusku tak populární. Většina obyvatel totiž cítí, že vyvedl zemi z chaosu a že je zde pevná ruka, která brání řádění zdivočelých loupeživých band všeho druhu, kterým byli za vlád prozápadních neoliberálů vydáni napospas. A to je pro intelektuály Němcovova ražení nepochopitelné a nepřijatelné.

   Přitom si jistě není třeba dělat iluze o tom, že současná ruská vládnoucí politická garnitura je výkvět ctností. To jistě nikoli. Kvetou zde především tradiční ruské nectnosti jako servilita, patolízalství, podlézavost, drsné boje různých skupin o politickou a ekonomickou moc a vliv. Avšak u vládnoucí skupiny je zatím stále přítomno vědomí o tom, že Rusko musí jít svou vlastní cestou, i když se může ledasčím na Západě inspirovat. A že toto směřování je naprosto správné. Jen tak totiž může Rusko přežít a zůstat samo sebou. A jen tak také může být přínosem pro okolní svět.

   Toto je důležité pochopit na úvod jako předpoklad pro pochopení působení a osobnosti Borise Němcova.

Němcov reprezentoval politiku jdoucí proti ruské duši

   Boris Němcov byl právě zastáncem liberálních ekonomických reforem. Patřil ke skupině neoliberálních politiků, kteří si představovali, že je možné do Ruských podmínek jednoduše implantovat demokracii, ekonomiku a životní styl v západním pojetí. V tom byli on, a další podporováni různými poradci ze Západu, kteří prezentovali různá opatření pod názvem Washigtonský konsensus. Mezi ty nejznámější patřil Jeffrey Sachs z USA, švédský ekonom Anders Aslund, Georg Soros a banka Goldman Sachs.

   Svou politickou dráhu začal v roce 1991 jako guvernér regionu Nižnij Novgorod. Zde se pokoušel zavést liberální reformy, kterým se lidově říkalo „laboratorní reformy“, což mu vyneslo i zvolení na druhé funkční období v roce 1995.

Neoliberálové západního střihu přivedli zemi na pokraj totálního zhroucení

   V roce 1997 se stal v době, kdy funkci prezidenta zastával Boris Jelcin, vicepremiérem ruské vlády odpovědným za ekonomiku. Avšak v roce 1998 musel odejít. Vyvrcholila totiž dlouho se prohlubující krize, která skončila kolapsem ruské měny a inflací až (podle vlastních slov Němcova) 85 procent. Měnová krize se dostala mimo kontrolu v srpnu 1998. HDP v rozmezí let 1991 až 1998 pokleslo o 50 procent, investice o 90 procent, průmyslová výroba o 47,3 procenta. Průměrná délka života se snížila ze 64,8 na 57,3 let. V tomto období byl také zaznamenán rekordní pokles počtu obyvatel, a to o 6 milionů. Obrovská masa lidí nedostávala celé měsíce platy, zatímco 6 až 10 procent bohatých ovládlo 50 až 80 procent bohatství země. (Jen pro zajímavost v roce 1992 činila inflace 2500 procent a v roce 1993 pak neskutečných 875 procent).

Chaos, vraždy, únosy a vydírání

   Důsledkem politiky vycházející z Washingtonského konsensu bylo, že v zemi řádily různé mafiánské skupiny, které byly propojeny s politikou jak na celostátní, tak na místní úrovni. Ty na jednu stranu terorizovaly obyvatelstvo, takže se stále více lidí dostávalo do bezvýchodných životních situací. Na druhou stranu tyto gangy vedly proti sobě reálnou, ozbrojenou válku na ulicích. Běžně se vyskytovaly přestřelky, vraždy, vydírání, únosy, násilné zabavování podniků, pozemků, domů, bytů a podobně. A ne jen to, podobným způsobem byly uloupeny i velké firmy v oblasti těžby ropy, plynu, uhlí, a další. V obchodech byly prázdné regály jako za komunismu, a na to, co bylo, většina lidí neměla peníze. Rusko připomínalo inferno na zemi.

Pro některé intelektuály je teorie víc než skutečnost

   Avšak nikdo z těchto politiků a odborníků nevnímal, že Rusko není Západ. Ani jasné důsledky jejich politiky na životní poměry v zemi. Propad ekonomiky a rozklad společnosti je nepřiměl k tomu, aby nahlédli skutečnost a změnili názor. Prosazovali své představy až do vyvrcholení krize, kdy reálně hrozilo, že se Rusko propadne do totálního chaosu, jehož důsledky nikdo nedokázal odhadnout.

   Za této situace musel Němcov odejít. A to proto, že byl jedním z hlavních konstruktérů neúspěšných reforem, a navíc v roli vicepremiéra zodpovídal právě za oblast ekonomiky, která totálně zkolabovala. Zároveň s ním museli vyklidit pole i mnozí další představitelé politické scény a také zahraniční poradci.

   Takže co se týká proklamované Němcovovy úspěšnosti v jeho politickém angažmá, tak pravý opak je pravdou.

   Možná stojí za to upozornit také na skutečnost, že z vyjadřování ruských opozičních politiků a západních médií by se mohlo zdát, že Němcov byl obyčejný, prostý, nijak movitý člověk. Jakoby na rozdíl od těch, co dnes Rusku vládnou. Není to však pravda. Vlastnil několik nemovitostí v Moskvě a akcie významných firem: Sberbank, RusHydro, Poyus, Gold, Norils, Nickel. Svým čtyřem dětem zanechal asi 200 milionů rublů.

Někteří, přímo nebo v náznaku, označují Putina za Němcovova vraha

   V podtónu různých vyjádření je často naznačováno, že za Němcovovou smrtí stojí Vladimír Putin, protože by mohl nějak ohrožovat jeho pozici.

   Putina jmenoval předsedou vlády v srpnu 1999 tehdejší prezident Jelcin a označil jej za svého nástupce. Na konci téhož roku Boris Jelcin na svou funkci abdikoval. Tak se Putin stal prezidentem, protože podle ruské ústavy po rezignaci hlavy státu přebírá jeho funkci automaticky premiér.

Zastavení pádu a posílení centrální moci Kremlu

   Putin upustil od programu Washingtonského konsensu a představ neoliberálů o směřování Ruska. A přestože se to Západu zdálo nemožné, podařilo se mu zastavit jak finanční, tak společenský chaos. Silně omezil moc gubernátorů a podřídil ji Kremlu. Zastavil běsnění mafií a gangů. Obnovil jistotu lidí, že je nikdo z ničeho nic nezastřelí na ulici, protože se náhodou připletli do nějaké přestřelky, a také postupně utichaly praktiky vydírání a uloupení firmy za bílého dne. Podařilo se také to, že se ve společnosti více diverzifikoval majetek. Obchody se naplnily a lidé měli peníze, aby mohli nakupovat. Vznikla tak takzvaná střední třída, která do té doby v podstatě neexistovala. Životní úroveň několikanásobně vzrostla. Příjem na hlavu vzrostl 34krát, průměrná mzda 41 násobně a průměrné důchody 36krát. Země se dostala po mnoha stránkách do normálu.

Soustředění moci do jedněch rukou sebou nese rizika

   Jistě, to vše bylo možné uskutečnit pouze za cenu posílení centrální moci, její soustředění do Kremlu a osobně do rukou jedné osoby, prezidenta. To v sobě nese velká nebezpečí, především v riziku, že se i třeba původně dobře míněné kroky zvrhnou v nějaký druh tyranie. Vše to závisí na osobnostních kvalitách osoby, která se octne na vrcholu pyramidy a na jejím nebližším okolí. Zda se Putinovi podařilo tomuto riziku odolat, je otázkou.

Experiment zklamal

   Na druhou stranu neoliberální experiment ukázal, že Rusko není na politiku evropského typu stavěné. Většina obyvatel ji nechce. Chce prostě silného vládce, který je ochrání před zvůlí zdivočelých jedinců a skupin. A z tohoto pohledu se jeví v jiném světle Putinova snaha omezit vliv liberálů západního typu, tedy omezit vliv tohoto druhu opozice. Ví, že když by se dostala k moci, přivedla by celou zemi opět k rozkladu.

   Avšak neoliberálové nic nepochopili. Stále si myslí, že jejich recepty byly lepší. Nevidí skrze své teorie a představy realitu. Nevidí, že do Ruska nejde jen tak přenést západní způsob života, politiku a ekonomiku.

Teorie, že Němcov byl pro Putina hrozbou, je nesmyslná

   Co se týká také často vyslovovaného názoru Putinových odpůrců, že by Němcov mohl současného ruského prezidenta nějak ohrozit, jedná se o nesmysl zcela mimo realitu. Němcov působil do roku 2010 ve vedení Svazu pravicových sil a poté v Solidaritě. Ve volbách však neuspěl. Podle průzkumů měl podporu 1 procenta obyvatel, zatímco Putin až 86 procent.

   To znamená, že nemohl být pro ruského prezidenta žádnou reálnou hrozbou. Naopak, vražda Němcova, a to právě v této době, je pro Putina velkým problémem. A to proto, že velká část médií a politiků se tváří, jakoby za Němcovovou vraždou stál právě Putin nebo jeho okolí. Mnozí dávají jaksi v podtextu najevo, že by Putin mohl mít s vraždou něco společného. To ztěžuje na jednu stranu jeho pozici na mezinárodní scéně, a na druhou stranu také v Rusku. Je zde tendence udělat z Němcova mučedníka a z Putina vraha, a tím rozbouřit situaci, dostat do ulic velké množství lidí a pokusit se Putina svrhnout.

„Buďto tak, nebo onak, nebo ještě jinak, nebo se také mohu mýlit“, to je politika ruské opozice

   Někteří zastánci implementace západních hodnot do Ruska a současně amputace autentické ruské tradice, jako Alexej Navalnyj, to říkají zcela veřejně. Avšak právě Navalného prohlášení ukazuje na úroveň opozičních politiků. Říká totiž jedním dechem, že Putin je odpovědný za Němcovovu smrt. Zároveň, že to mohl být někdo z Putinova okolí bez vědomí Putina. A také, že by se mohla jednat o čin pocházející z regionů, protože tam měl Němcov mnoho nepřátel pro svou kritiku. A nakonec, že se ale také může mýlit.

   Co z toho vyplývá, když se nejdříve řekne, že Putin je vrah, pak, že to mohl být někdo z jeho okolí bez jeho vědomí, potom, že ještě snad něco jiného a nakonec, že vlastně neví? To, že špína již byla hozena. Viník označen. Vše se ale pro jistotu nakonec zpochybní slovy o možnosti omylu. Udělá tohle normální člověk? Řekne o někom, že je zodpovědný za vraždu, když zároveň v tu samou chvíli ví, že si není tím jistý a že se může mýlit. Jak by svět vypadal, kdyby to mělo takhle fungovat?!

Západ o Rusku nic nepochopil, ale ani o sobě

   Zdá se, že Západ jako celek, jeho politická, ekonomická a mediální elita ještě nepochopili, že Rusko je opravdu jiné. Že však jeho jinakost nemusí být hned jednoduše chápána jako něco negativního a nebezpečného. Že jeho kultura v sobě nese mnoho podnětů, které by pro Západ mohly být námětem k přemýšlení a inspiraci. Nebo alespoň k pochopení toho, že mnohé, co se nám nemusí líbit, je pro Rusko dobré, a to, co bychom tam chtěli implantovat my, pro něj může být zničující.

   Lidé jako Boris Němcov asi většinou své snahy myslí dobře a jsou přesvědčeni, že jejich recept je tím nejlepším pro jejich zemi. Ve vší úctě je ale třeba říct, že se mýlí. Ve světle dějin, myšlení a reality je odpověď na otázku, zda je pro Rusko vhodná západní demokracie, její způsob řízení ekonomiky a s tím také spojený životní styl, zřejmá. Není, a bylo by to pro Rusko zničující.

Tomáš Rozličný

ZNAK FINALL

 

Vydává Československá obec legionářská, Sokolská 33, 120 00 Praha 2. Telefon: 224 266 235

Kontakty na Deník legie: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ,  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Mapa stránek