ne24092017

Zpět Jste zde: Home Komentáře Smrtící sevření, online pokladny, aneb jak demokracie nakonec vynáší k moci oligarchy, tyrany, zločince a šílence

Smrtící sevření, online pokladny, aneb jak demokracie nakonec vynáší k moci oligarchy, tyrany, zločince a šílence

3 - SB Perokresba DEFAndrej Babiš a spolu s ním vládní koalice navrhuje povinné zavedení elektronických pokladen, které budou online propojené po internetu s finančním úřadem. Jde o další projev nesmyslného sebezviditelňování, postátnění podnikání, omezování svobody a degenerace politiky.

Trhovci a řemeslníci online připojeni s pokladnami na zádech

   Podívejme se na vývoj tohoto „nápadu“. Nejdříve Babiš mluvil o tom, že by se toto opatření mělo týkat všech lidí, kteří při obchodování přijímají hotové peníze. Po té, co se objevila zděšená a negativní reakce veřejnosti, tak se Babiš pokoušel veřejnost uklidnit tím, že začal tvrdit, že se bude jednat pouze o restaurace a hotely. Skutečnost je ovšem podle návrhu, který ministr financí rozeslal k připomínkování, že od začátku roku 2016 by se povinnost vztahovala na restaurace, ubytovací a stravovací služby. Pak od května na maloobchod a velkoobchod a od července i na ostatní služby. To znamená, že postupně bude záběr povinných osob rozšiřován. Tedy to, že bude okruh postupně a velmi rychle rozšiřován, jaksi „zapomněl“ a neřekl. Je zřejmé, kam to bude nakonec pokračovat. Od restaurací se přejde ke kadeřníkům, potravinám, zelinářům, řemeslníkům, advokátům, notářům, trafikám. Představte si to třeba na trhu se zeleninou, nebo při výlovu kaprů, při prodeji u silnic. Vše má být dovršeno tím, že povinnými budou všichni podnikatelé a živnostníci. Tak se to ostatně stalo v Chorvatsku, Maďarku i na Slovensku, kde tento zákon již platí.  Návrh, který Babiš rozeslal k připomínkám, však obsahuje také to, že se bude týkat i těch živnostníků, kteří inkasují přes bankovní účty. Tedy ne jen těch, kteří vybírají hotové peníze.

Ruku na červeném knoflíku likvidace podnikatelů bude mít Babiš

   Konečné rozhodnutí o tom, kdo nakonec bude nebo nebude mít povinnost používat online pokladny je navíc podle Babišova návrhu na rozhodnutí Ministerstva financí, které vše bude moci upravovat pouhou vyhláškou. Tedy de facto na samotném Andreji Babišovi. Což je pravděpodobně protiústavní, protože podobné záležitosti lze upravovat pouze zákonem, jak se ukázalo již na případu, kdy mělo být vyhláškou upravováno, co spadá do nadstandardní péče. Ústavní soud toto ustanovení zákona o rozhodování pomocí vyhlášky zrušil.

Kdo nepřevezme účtenku a neuschová, bude popraven?

   V návrhu je také obsaženo, že zákazník bude mít povinnost převzít účtenku. Bude k tomu tedy také patřit povinnost všechny tyto účtenky uschovávat pro případnou kontrolu? To už bychom byli v systému, který plánují a řídí šílenci.

Smrtící kruh: Kontroluje a stížnosti vyřizuje ten, na koho si stěžujeme

   Kontrolu bude provádět celní správa. Trestem třeba za jedinou nevydanou účtenku za zboží v hodnotě několika korun může být uzavření provozovny až na dva roky, což je samozřejmě pro každého totální likvidací. Nebo pokuta až půl milionu korun. Stížnost živnostníka přitom nemá odkladný účinek na udělený trest, takže je provozovna nejdříve uzavřena a pak se řeší, zda oprávněně. A navíc stížnost vyřizuje ředitel místní celní správy, tedy ten samý úřad, vůči jehož rozhodnutí si postižený stěžuje. Vše zavřeno pěkně do bezvýchodného a smrtícího kruhu.

Prý schopný manažer

   Mění se a posouvá také termín zavedení online pokladen. Původně se mělo jednat o začátek roku 2016. Avšak sám Babiš nedávno řekl, že se to nedá stihnout, ačkoli původně mu bylo jasné, že dá. Nyní se mluví o roku 2017. To by mělo konečně trknout do čela obdivovatele Babišových údajných manažerských schopností.

Pozitivní důsledky zavedení online pokladen se nikde nepotvrdily, spíš naopak

   Babiš tvrdí, že zavedení online pokladen v těch státech, kde se tak stalo, úspěšně funguje a přináší do rozpočtu značné peníze. Ukazuje se ale, že tato tvrzení jsou omyl, nevědomost nebo vědomým klamáním jak voličů, tak politických partnerů.

   Online pokladny byly zavedeny v Chorvatsku, Bulharsku, Maďarsku a na Slovensku. Nikde se neprojevil žádný pozitivní efekt. Spíše naopak. V Chorvatsku například došlo ke snížení výběru daní. Ale daleko horší je skutečnost, že v důsledku tohoto nesmyslného opatření muselo ukončit činnost nebo zkrachovalo 20 procent živnostníků. Současně s tím pochopitelně skokově vzrostla nezaměstnanost. Podobné dopady jsou pozorovatelné i v Bulharsku. Na Slovensku se ukazuje, že spotřeba roste rychleji než výběr DPH, což by v případě funkčnosti online pokladen být nemělo.

Stát všechny nutí k dalším, nesmyslným výdajům

   Jsme v situaci, kdy podnikatelé a živnostníci jsou a budou ještě více tlačeni k tomu, používat internet, s tím spojené služby, například novou simkartu, i když to třeba nechtějí. To vše také budou muset ze svého platit. Budou také muset pořídit samotnou registrační pokladnu, přičemž nejnižší cena pokladny se pohybuje kolem 8 tisíc korun, a k tomu tiskárnu. A celé zařízení se budou muset naučit ovládat.

Vnucování povinného používání IT technologií je drzost

   To však může být pro některé, hlavně starší osoby nepřekonatelný problém. A nejde to odbýt tupým blábolem, že v tom případě nemají podnikat. Nikomu není a nesmí být nic do toho, jaký životní styl si zvolil ten který podnikatel, ať již vědomky, nebo řízením okolností, třeba právě věku. Jaký má přístup k technologiím a podobně. Podnikat má právo jak člověk, který je do IT blázen, tak i ten, který je k těmto záležitostem skeptický, chce pro sebe jejich používání maximálně omezit, nebo tomu prostě nerozumí a nebaví ho to. To ale neznamená, že přitom nemůže být dobrým a všem užitečným pekařem, řemeslníkem, kadeřnicí, kuchařkou, trhovcem, nebo čímkoli jiným. Pro mnohé z nich to nakonec může vést k rozhodnutí s podnikáním přestat, a jít na úřad práce, nebo do důchodu.

Pokladny i pro ty, kteří vydělají za rok méně, než je cena zařízení

   Další pozoruhodností je také to, že povinnost mít tuto pokladnu, se bude vztahovat i na ty, kteří podnikají pouze příležitostně, a vydělají za rok třeba méně než je cena pokladny samotné.

Lidi hlídat do koruny, výši nákladů pro stát a dopady na podnikatele ale MF nedodalo

   Nutné je také přičíst obrovské náklady, které bude muset vynaložit „stát“ na pořízení celého obřího systému, na lidi, kteří vše budou obsluhovat a opravovat a na nutnou průběžnou modernizaci. Vše to ovšem zaplatí občané na daních. Náklady pro „stát“, ani dopady na podnikatele ovšem Babiš a jeho ministerstvo nepředložil.

Účtovat spropitné? Tak už nevím…

   Vrcholem absurdity je skutečnost, že v případě, kdy prodejce dostane od zákazníka třeba spropitné, bude povinen jej připočíst k účtované částce a odeslat přes pokladnu na finanční úřad. Zdá se mi to?

Když přijde blackaut, tak si nekoupíme ani chleba

   A co když nepůjde proud? Návrh zákona sice počítá s výpadkem elektřiny. Ale pouze na 48 hodin. V takovém případě musí podnikatel stejně účtovat přes pokladnu a údaje odeslat nejpozději právě do 48 hodin. Ovšem včetně víkendů a svátků nocí a dovolených. To znamená, že když proud vypadne na delší dobu, vše se zastaví. V takovém případě se všechny obchody zastaví, protože by byly prostě protizákonné. Pokud by došlo k rozsáhlejšímu a dlouho trvajícímu blackoutu, zřejmě bychom zemřeli hlady, žízní a nebylo by možné realizovat žádné další potřebné služby. Například jízdy vlaky, autobusy, čerpání benzínu, a mnoho dalších potřebných věcí. Společnost by byla paralyzována dvojnásobně. Zaprvé přerušením proudu a za druhé nemožností si cokoli koupit a zařídit.

   Ale ono se vše zastaví dříve než po 48 hodinách. Prostě proto, že si mnozí řeknou, že si věc nebudou komplikovat a budou prodávat až opět naskočí proud. Ten ale „naskočit“ nemusí. Mnozí zase nebudou chtít účtovat v době volna, až budou opět pokladny v provozu. A další si oprávněně řeknou, co když proud nepůjde déle, než 48 hodin. Pak mi zavřou firmu? Raději nebudu dělat nic.

   Myslel na takou možnost některý z „myslitelů, kteří tento nesmysl navrhují. Určitě ne. A je jim to jedno.

Plaťte, vzkazují nám politici, ať vám máme co dávat, a taky na zakázky a dotace pro „naše“ firmy

   Co je důvodem těchto a podobných návrhů? Nějaká racionální úvaha? Nikoli. V první řadě snaha se zalíbit tím, že se předloží něco, co se zdá mít smysl. Jakože se bojuje proti daňovým únikům, a tím se zalíbit skupině lidí, kteří na toto slyší. Za další jde o to, zlikvidovat malé a střední podnikání ve prospěch velkých firem. A za třetí jde o chiméru, že lze společnost nacpat, zakovat do obručí zákonů a tím ji ovládnout ve svůj prospěch. V tomto případě, s představou, že donutím všechny platit daně, a já se budu tvářit na jednu stranu jako spasitel. A na druhou stranu budu jakožto politik u moci mít víc peněz jak na uplácení voličů a programy, které nikdo nepotřebuje, tak na zakázky a dotace pro své mamutí firmy. No a za čtvrté jde o intelektuální nedostatečnost, řečeno velmi jemně. Tedy neschopnost pochopit, že nic takového nikdy nefungovalo a fungovat nebude. Výsledkem přemíry státního tlaku na podnikání bude pouze přesun ještě větší části ekonomiky do takzvané šedé, nebo černé zóny. A lidé s tím budou srozuměni. Prostě proto, že jim nic jiného nezbude, aby přežili. Ostatní skončí v nejlepším případě jako nezaměstnaní na úřadech práce, nebo v blázinci, jako bezdomovci případně sebevrazi.

Co s tím? Nevolit je?

   Co s takovými lidmi? Je řešením je nevolit.  Nevolit ANO a Babiše, protože jednají zjevně nelidsky, a ve svůj prospěch? Nevolit ČSSD, protože sice Babiše slovně kritizuje, ale reálně je s ním ve vládě? Bohuslav Sobotka neřekne, že Babiš je ve střetu zájmů, ale že každým okamžikem může být. Zní to podobně, ale je v tom nebetyčný rozdíl. Říct pouze, že to hrozí, je licoměrnost nejhrubšího zrna. Je zjevné, že jde o pouhou snahu vzbudit u veřejnosti zdání, že ČSSD Babiše kritizuje, takže si lidé, pokud se více nezamyslí, říkají, „Jo, jo, to má Sobotka pravdu. Ten je dobrej.“ Ve skutečnosti je to pouze iluze, protože premiér neřekl, že Babiš je ve střetu zájmů, ale že to hrozí. Takže s ním může být v klidu v koalici. Tím ale ve skutečnosti tento střet zájmů, o kterém bezpochyby ví, kryje. A ne jen to. Pomáhá mu a těží z něho. Proč? Protože chce být ve vládě. Chce být premiérem. Proto neřekne „Babiš JE ve střetu zájmů.“ Musel by totiž z takové koalice i vlády odejít. To ale zjevně nechce.

Zásadově a moudře ani tak ani tak

   Nevolit lidovce, kteří se stále tváří mudrlantsky, zásadově, ale zjevně také chtějí být hlavně ve vládě? Ukazuje se, že jejich rozvážnost není tím, čím se zdá být, tedy trváním na důležitých zásadách, ale klamáním tělem, pouhou pragmatickou kalkulací. To se projevuje v tom, že lidovci zjevně nakonec spolknou skoro vše od svých koaličních partnerů, aby mohli být ve vládě. Jakoby neměli páteř. Nechávají rozhodovat dvě větší strany, tedy ve skutečnosti převážně ANO, občas se zatváří, jakože mají nějaký vlastní názor, a nakonec přijmou to, na čem se domluvily ANO a ČSSD. To bylo vidět hned na začátku tohoto „vládnutí“, kdy lidovci vzbuzovali zdání o nepřijatelnosti odpuštění lustrace pro Babiše a změny pravidel ohledně spolupráce s bývalou StB pro členy vlády. Nakonec vše z jejich strany v tichosti umlklo. Nic jim nevadí, hlavně že jsou, ovšem zásadově, „na svém“.

Bez omluvy a jasné distance ODS nevěřím

   Nevolit ani ODS, která dnes kritizuje přesně to, co celá léta sama dělala, a dodnes se za to neomluvila? Nelze věřit straně, která dodnes hájí bývalého premiéra a jeho přítelkyni, současnou manželku, kteří zjevně dělali věci, které jsou scestné. Nelze věřit někomu, kdo kritizuje eurohujerskou politiku současné koalice, když přitom sama ODS pod vedením Topolánka porušila svá vlastní usnesení, že nedovolí větší přenášení pravomocí států na EU, a prosadila a umožnila přijetí Lisabonské smlouvy. A to proti části svých členů, kdy zcela brutálně útočila na skupinu vlastních senátorů, kteří dali k Ústavnímu soudu posoudit, jestli je Lisabonská smlouva v souladu s ústavou ČR. Útočila dokonce vůči svému zakladateli Václavu Klausovi, kterého sama prosadila do prezidentské funkce.

Proč bojuje proti pokladnám, když zavedla datové schránky?

   Nelze proto ani brát vážně slova o tom, že je proti online pokladnám. Byla to právě ODS, která totálně dostala podnikatele pod kuratelu státu zavedením povinných datových schránek. S odůvodněním, že podnikatel pošle jednu informaci na jeden úřad a že si státní správa vše ostatní vyřídí mezi sebou, a nebude dál podnikatele otravovat. Výsledkem je pravý opak. Ne jen, že státní správa interně nekomunikuje, ale úplně vše hodila na podnikatele.  Na základě takzvaného fiktivního doručení prostě pokládá vše, co pošle do datové schránky za doručené a hotovo. A ty se starej. Buď stále ve střehu, jestli ti stát něco neposlal. Musíš být stále online, připojen a hlídat, jako otrok. Nesmíš někam odjet a „odpojit se“, protože ti hrozí, že propásneš oznámení a termíny pro možnou reakci. Nic se tím pro podnikatele neulehčilo. Naopak, dostali se do totálního područí státu. A takových příkladů je mnoho včetně spolupráce s „malým Babišem“, tedy Vítem Bártou a posléze s Karolínou Peake.              Dokud se ODS neomluví, nelze jí věřit ani slovo.

O TOP 09 ani nemluvě

   A Kalousek s TOP 09? Podobný případ. Stačí vzpomenout zvýšení DPH a zavedení podivného důchodového pojištění a opět zásadová spolupráce s Věcmi veřejnými.

Volit někoho jiného taky nepomůže

   Ale pozor! Ani to nám nepomůže. Když nebudeme volit tyto, budou zvoleni jiní, stejní, nebo horší. Je to touto cestou neřešitelné. Problém je totiž v demokracii jako takové. Demokracie, tedy politický systém založený na mínění většiny je krutý omyl. Většina lidí neví, co je dobré a pravdivé, a proto neustále dokola volí ze svého středu „elitu“ sobě podobných. Elitu z těch, kteří nerozeznají skutečnost od iluze, kteří si neuvědomují své vlastní zvířecí, na pouhé přežití zaměřené motivace svého myšlení a jednání.

Pomůže už asi jenom katastrofa

   Řešením naší situace je pouze katastrofa. Ta již probíhá, a bude se prohlubovat a rozšiřovat do všech možných oblastí života.  Žijeme v době epidemií rakoviny, cukrovky, cévních příhod, alergií, různých psychických poruch a dalších nemocí. Jak jinak nazvat situaci, kdy v některých zemích má už každý druhý člověk rakovinu. U nás je to každý čtvrtý. A podobné je to u ostatních nemocí. „Odborníci“ nám přitom stále dokola říkají, že věda a medicína jdou dopředu, a že dokážeme vyléčit větší množství lidí z rakoviny a z těch typů této nemoci, které ještě nedávno byly neléčitelné. Ale nárůst počtu nemocných rakovinou a nové druhy této nemoci jsou daleko rychlejší, než schopnost tuto nemoc léčit. Někde je zřejmě nějaká chybka. Kde? V tom, že celý způsob našeho života je nemocný. Že samotná medicína a vše, co je s ní spojeno, vede k tak velkému drancování a ničení přírody, vody, jídla, společenské atmosféry, které z nás dělají chodící mnohonásobné mrtvoly. A k takovým lékům a přístrojům, jejichž výroba a používání zapříčiňují víc nemocí, než jsou pak schopny „vyléčit“.

Jako krysa v běhacím kolečku: Dělat lépe a zodpovědněji to, co nás zabíjí

   Skončí to katastrofou a teprve pak možná začne dostatečný počet lidí přemýšlet nad tím, že něco je na tomto našem způsobu života, od vědy, školství, umění, právo až po politiku fatálně špatné. Ale katastrofa bude muset být rozsáhlá, hluboká, děsivá a nakonec několikanásobná. Jedna evidentně stačit nebude. Proč? Protože si lidé řeknou, že to co dělali dosud, dělali špatně a málo, nedostatečně, a že se to musí dělat víc. A tak budou stále znovu a „lépe“ opakovat ty šílenosti, které se dělají dnes, dokud se vše neutopí v krvi.

Vylepšování demokracie vede ke stále horším výsledkům, oligarchii a tyranidě

   Krásně je to vidět právě na vztahu k demokracii. Protože jsou již zcela zjevně vidět problémy, tak se říká, že je důsledek toho, že to v čem žijeme, není skutečná demokracie, a že je jí třeba vylepšit. Tak se navrhují různé přímé demokracie s tím, že pak lidé budou volit lépe. Nebo zrušení politických stran, že se bude vybírat přímo mezi konkrétními lidmi, takže voliči zvolí správně. A tak podobně.

   Vylepšit ji ale nejde. Vždy je zde problém v tom, že nevědomá většina rozhoduje o tom, co je dobré a správné, a volí své zástupce. Nemůže to vést k ničemu jinému, než že nakonec neomylně zvolí „nejlepší“ ze svého středu, tedy vlastně „elitu“, ve skutečnosti reprezentanty těch nejhorších a nejnižších lidských vlastností. Tedy nikoli elitu, ale nejhorší spodinu, lůzu, která se snaží své vlastní voliče všemi možnými způsoby zneužít a zotročit. A to má své zákonitosti. Je pravda, jak si mnozí všímají, že již žijeme na pokraji oligarchie. Ale je třeba pochopit, že oligarchie není něco jako opak demokracie. Naopak, je důsledkem demokracie, kdy se dostane k moci skupina těch nejhorších ze špatných, protože ti špatní si je zvolí jako svou reprezentaci. A tato „elita“ nejhorších ze špatných je právě oligarchie. Baží po bohatství a moci pro rozšíření bohatství. Oligarchie se pak nutně zvrátí v tyranidu, protože propukne boj mezi oligarchy a jejich přívrženci, až nakonec jeden zvítězí. A tato tyranida se nakonec pod tlakem tyrana buď zhroutí do sebe a zanikne. Nebo se zničí v expanzivních válkách, nebo se opět zvrátí v demokracii přes období občanské války a chaosu.

   To vše se opakuje v různých variantách stále dokola v dlouhých časových periodách, takže většina lidí to není schopna zaregistrovat a pochopit, že je v tom něco divného.

Jiná cesta: Pochopení, že většina není schopna volit

   Je třeba se vydat jinou cestou. Vládnout nemá ani většina, ani menšina, ani chudí ani bohatí. Ani odborníci na všechno možné, jen ne na politiku. Vládnout mají moudří. Ty ale většina většinou nezvolí, ani nepozná. Většina má totiž oči zastřené, zaslepené žárem žádostí, nebo zoufalstvím nad nemožností svou žádost zrealizovat, závistí, různými nepodloženými teoriemi a chimérami. Většina nevidí, kam ve společnosti patří. Většina si myslí, že rozumí všemu. Stačí zajít do hospody. Všichni vědí, jak se má dělat politika. Ale když se zeptáte konkrétně, zjistíte, že buďto neví, nebo navrhuje to co je, nebo něco ještě daleko horšího. Většina je totiž zkažena. Nezkažený člověk ví, čemu rozumí, a čemu nerozumí. A čemu nerozumí, může se snažit o porozumění.

Většina neví, co neví, a proto si myslí že ví a může rozhodovat

   To je ostatně podstata příběhu života a smrti Sokrata. Atény poslaly prosbu do Delfské věštírny, aby jim poradila. Ale věštírna odpověděla, že se mají jít zeptat Sokrata, který je nejmoudřejší z Řeků. Atéňané se divili, šli tedy za Sokratem a ptali se, proč on je nejmodřejší z nich. A on odpověděl: „Mezi mnou a vámi je jediný rozdíl. Já vím, co vím, a vím, co nevím. Vy ale nevíte, co nevíte.“ Co jim vlastně řekl? Že zná svá omezení, že zná své místo. A proto může rozhodovat a vládnout. Tak ho Řekové odsoudili k smrti. Mimo jiné ze závisti. Nebyli ochotni připustit, že dokud nevědí, co nevědí, tedy neznají své místo ve společnosti, nemohou a nesmějí rozhodovat o společnosti, tedy o politice. Všichni si mysleli, že mohou.

Ztráta schopnosti rozpoznat své místo ve společnosti

   Výsledkem ovšem je, že ti, kdo původně rozuměli tomu, co dělali a nepletli se do toho, o čem věděli, že tomu nerozumí, se začali postupně plést do věcí, kterým nerozumí. Tak zapomínali to, čemu rozuměli a k čemu byli od přírody vybaveni, a stávali se „odborníky“ na to, k čemu přirozenou výbavu a nadání neměli. V této situace žijeme dnes. Zemědělec už nejde na pole, aby promnul v ruce hlínu, klas, podíval se na nebe a řekl: „Budeme sklízet.“ Dnes o tom rozhodují „odborníci“, kteří k tomu potřebují spoustu přístrojů, vybavení, teorií. Rozhodují co a jak, jak hnojit jedy. Jak měnit geny a podobně. Jsou zcela odtrženi od skutečnosti. Nevědí, že nic nevědí. Mají hlavy napěchované různými teoriemi, ale o lidech, jimž mají sloužit, a o přírodě, se kterou mají spolupracovat, nevědí nic. Ale myslí si, že vědí. A ty, co opravdu vědí, neberou vážně, označují je v nejlepším případě za amatéry, v horším se snaží znemožnit jim činnost.

   Řešením tedy bude nakonec tak hluboká krize, že lidé budou donuceni silou zoufalství zapomenout na svou pýchu a budou přirozeně vycházet ze svých vrozených schopností s vědomým toho, k čemu nemají předpoklady a čemu nerozumí. Pak se společnost uspořádá více méně sama.

Dokud člověk nepochopí své limity a motivace, nesmí rozhodovat o celku

   Nejde tedy o to, nevolit někoho proto, že politici jsou gangsteři, ambiciózní hlupáci nebo šílenci. Ne! Jde o to pochopit, proč je tomu tak. A je tomu tak proto, že mi sami  jsme takoví. Pochopit, že jsou z našeho středu, naše „elita“, nejhorší z nás špatných. Pochopit, že většina z nás prostě neumí, není schopna správně, smysluplně volit, a tedy nesmí volit, protože vždy nakonec zvolí ty zlé ke svému obrazu, jen ještě ambicióznější. Nesmí volit, protože nerozezná pravdu od lži, dobro od zla, a neví ani jak to rozeznat. Nemá na to žádné nástroje. Většina, na které spočívá demokracie, neví, co neví, a proto se domnívá, že všechno ví, proto může volit.

   Předpokladem nějaké skutečné změny může být pouze to, pokud by si každý jedinec uvědomil, že není způsobilý rozhodovat o společnosti, a rozhodl by se něco se sebou udělat.  Napravit se, rozvinout, osvobodit od vnitřních pout žádosti a sítí různých teorií a dojmů, o kterých neví, kde je vzal, ale plácá je dohromady do podivné kuličky, kterou hrdě valí před sebou, aby bylo vidět, jak je chytrý. Pak by mohl spolurozhodovat o společnosti jako rovný mezi rovnými.

Jan Kordač

ZNAK FINALL

 

Vydává Československá obec legionářská, Sokolská 33, 120 00 Praha 2. Telefon: 224 266 235

Kontakty na Deník legie: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ,  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Mapa stránek