ne24092017

Zpět Jste zde: Home Komentáře Nutit kohokoli, i prezidenta, aby podepsal něco, s čím nesouhlasí, je nemravné, a v rozporu s hodnotami Západní společnosti

Nutit kohokoli, i prezidenta, aby podepsal něco, s čím nesouhlasí, je nemravné, a v rozporu s hodnotami Západní společnosti

6 - PlatonAkademická obec prý nehodlá trpět, aby prezident neplnil usnesení vlády a nejmenoval profesory tři osoby. Jmenovitě Ivana Ošťádala, Jiřího Fajta, a Jana Eichlera. Bylo nám to sděleno ústy profesora ústavního práva a prorektora University Karlovy Aleše Gerlocha. Ten to řekl po jmenování 38 nových profesorů, z rukou náměstka ministra školství. Tři uvedené osoby navrhované na profesory mezi nimi nebyly, protože prezident Zeman odmítl podepsat jejich jmenovací dekrety.

Akademická obec na rozcestí

    Když odhlédnu od věcné podstaty, tedy od konkrétních námitek, které prezident Zeman má proti uvedeným třem pretendentům na profesorský titul, je postoj velké části akademické obce, v tomto případě reprezentované profesorem Gerlochem, nepřijatelný.

Soudný člověk ví, že nemůže podepsat něco, s čím nesouhlasí

    Z hlediska zdravého rozumu, logiky, i morálky nemůže totiž existovat žádný způsob, jak donutit člověka podepsat něco, s čím nesouhlasí. A pokud ano, nemůže to být v souladu se zákonem a musí to být v rozporu se všemi principy, které spadají do kategorie lidskosti. Každému je přece jasné, že soudný člověk nepřipojí svůj podpis pod cokoli, za co pak není schopen nést také odpovědnost. Lidskou i právní. Protože logicky, lidé berou podpis jako projev souhlasu s tím, co se podepisuje. Takže, když kdokoli něco podepíše, nemůže se pak odvolávat na to, že to podepsat nechtěl, ale že musel. Musí prostě nést následky za to, že podepsal. Pak musí mír svobodu podepsat, nebo nikoli.

Jde o útok na důstojnost, integritu i svědomí

    Pokud tedy někdo, v tomto případě profesor ústavního práva a prorektor University Karlovy chce po jakémkoli člověku, a je jedno, že v tomto případě jde zrovna o prezidenta republiky, aby připojil podpis pod něco, s čím nesouhlasí, za čím nemůže stát, co nemůže hájit, tak chce, aby se choval proti svému svědomí. Pak se ovšem ptám, jak člověk s tímto smýšlením může učit právo a zastávat tak vysokou akademickou funkci. Jedná se totiž o přímý útok na lidskou důstojnost, integritu, svobodu, svědomí a přirozené právo.

Každé malé dítě ví…

    Od dětských let je každý učen tomu, že nemá podepisovat nic, čemu nerozumí, nebo s čím nesouhlasí. Že si má vše nejdříve důkladně přečíst, nechat se poučit a případně si zjednat odbornou právní pomoc. A najednou zde přichází tlak z akademické, dokonce ústavně-právní obce, aby člověk, tedy nyní prezident Zeman, podepsal něco, s čím nesouhlasí. A dokonce tvrdí, že musí.

Akademická obec chce, aby profesory jmenoval prezident, ale nechce, aby se mohl svobodně rozhodnout, měl by asi fungovat jako nesvéprávný otrok

    Přitom je situace jednoduchá. Po posledním incidentu, kdy Miloš Zeman odmítl jmenovat profesorem Martina C. Putnu, sám prezident navrhl, že profesory jmenovat nebude, a že by tato pravomoc mohla přejít na někoho jiného. Pak se jednalo, kdo by to mohl být, a přišlo se na předsedu Senátu. Dokonce to odsouhlasila vláda.

    To se ale akademické obci nelíbilo. Zdálo se jí to málo. Trvala a trvá na tom, že to musí být prezident, a že přitom ale nemá mít právo odmítat podepsat něco, s čím nesouhlasí. Prezident zase setrvává na své pozici, že se nemůže zpronevěřit vlastnímu svědomí. Tedy, když už akademici chtějí jmenování z rukou prezidenta, tak ale logicky jmenuje pouze ty osoby, se kterými souhlasí, a kdy tedy bude schopen i v budoucnu svůj podpis obhájit před sebou i před druhými.

Ať si jmenují profesory sami, a nesou odpovědnost za jejich budoucnost i minulost

    Proto za současné situace by jediným řešením bylo jmenování profesorů jednotlivými školami. Bylo by to v logice s argumentací akademické obce, že když podle jejich přesvědčení kandidáti splnili odborná kritéria, pak prezident do toho nemá co mluvit. Tak ať si ho jmenují sami, a nesou také odpovědnost za budoucí, ale i minulé chování svých profesorů, a nenutí k tomu někoho jiného.

    Ale silou údajného práva nutit kohokoli, třeba i prezidenta, k podpisu čehokoli, s čím nesouhlasí, ale za co nese odpovědnost, je naprosto nepřijatelná. Odporuje všemu, co soudný člověk pokládá za správné, mravné a spravedlivé.

Pozlátko státního glejtu

    To se jim ale nechce. Proč? Protože chtějí být státními profesory, a nikoli pouze pro tu kterou jednotlivou školu. Chtějí mít možnost doživotně jakožto státem oglejtovaní profesoři bez dalšího přecházet ze školy na školu, nebo působit na několika najednou. Vše to souvisí jak se společenským postavením, prestiží, tak také s platem a financemi obecně.

Jakoby morálka ve vědě neexistovala

    Je alarmující, že velkou část reprezentantů vysokých škol nezajímá morální rozměr osob, které jsou navrhovány na profesory. Vždyť učení se netýká pouze odborných vědomostí, ale také výchovy. Lidská mysl má dvě složky. První je takzvaný teoretický rozum, který pracuje na základě principů totožnosti a sporu, které umožňují logické myšlení, tedy takový pohyb mysli, kde probíhá spojování a rozdělování. Druhým pak praktický rozum, ve kterém vládne princip, který zakládá veškerou morálku, a jenž zní: Hledej dobro a vyhýbej se zlu.

Bez páteře svědomí se věda stává pouze nástrojem pro prestiž, zisk a hříčkou společenských nálad a politiků

    Člověk jakožto celková osobnost, tedy bytost, která má svou nosnou osu, páteř, musí mít v pořádku a kvalitně rozvíjené obě uvedené stránky. Teoretickou i morální. Pokud nemá, nemá co učit, tedy vychovávat. Jinak totiž hrozí, že třeba sice i vychová v nějaké oblasti odborníky. Ale ti budou zcela jednostranní, takže náchylní rozvíjet vědu takovými směry, které mohou být pro člověka z mnoha různých důvodů nebezpečné. Stačí se podívat do dějin, co všechno byli schopni mnozí, v tehdejší době uznávaní odborníci, učit, hlásat a prosazovat, a čemu a komu byli ochotni sloužit.

Když žádost zatemní rozum

    Jakoby některým představitelům akademického prostředí zatemnila touha po posvěcení jejich vědeckých schopností státem logický, vědecký rozum. Sokrates, Platón i Aristoteles by se obraceli v hrobě.

    Na závěr musím říct, aby bylo jasno, že jsem Miloše Zemana v prezidentských, ani jiných volbách nevolil, a nesouhlasím s velkou částí jeho politických názorů.

Jan Kordač

ZNAK FINALL

 

Vydává Československá obec legionářská, Sokolská 33, 120 00 Praha 2. Telefon: 224 266 235

Kontakty na Deník legie: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ,  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Mapa stránek