24112017

Zpět Jste zde: Home Komentáře

Děkujeme pane prezidente Gaucku za apel na Zemana. A co si to dovolujete?

Prezident Zeman hned na počátku své návštěvy Německa dostal studenou sprchu. Jeho protějšek Gauck ho upozornil, že ani přímo zvolený prezident by si neměl hrát na druhou vládu, což je přesně to, co Miloš Zeman právě teď dělá.

Na to se hodí reagovat dvojím způsobem.

Číst dál...

Dluhy zkrachovalých evropských bank budeme platit my, daňoví poplatníci

Ministři financí, kteří se v Lucemburku dohadují o řešení bankovní krize, nemají vysoké mínění o naší inteligenci. Jinak by nám nemohli tak nevybíravě lhát. Tentokrát při popisu rozložení nákladů za zkrachovalou bankou, které má být čtyřstupňové: V prvním stupni má náklady zkrachovalé banky platit majitel. Jako druhý nastoupí nějaký národní fond, za třetí evropský fond, a jako čtvrtý stupeň budou náklady zkrachovalé banky platit daňoví poplatníci.

Body dva a tři jsou zjevným podvodem na lidech, kterým činí problémy myslet.

Číst dál...

KOMENTÁŘE ODJINUD: Policejní kontroly poslanců aneb od demokracie k diktatuře

Musím přiznat, že k napsání těchto řádek mě přimělo obrovské množství komentářů na serveru Neviditelný pes k mému článku „Žijeme v demokratickém právním státu?“ Z obsahu mnoha z nich jsem porozuměl, že pro mnohé je velice těžké žít svobodně, přemýšlet svobodně a nést za to svoji vlastní odpovědnost. 
Jediným, koho občané z orgánů státní moci přímo volí, jsou poslanci a senátoři, tedy ti, kdo vykonávají moc zákonodárnou. Na poslance a senátory přenášejí občané tohoto státu svojí volbou svojí suverenitu po určitý časový úsek (volební období) vyjma několika málo otázek, kde nastupuje přímá demokracie v podobě referenda. K výkonu tohoto svého mandátu náleží jak poslancům tak senátorům taková míra svobody, jakou mají občané při volbě členů sněmovny či senátu. Za výkon svého mandátu jsou poslanci i senátoři odpovědni přímo svým voličům a to politicky. Nejde však o dodržování nějakého příkazu voličů (tzv.imperativní mandát), ale o působení ve funkci svobodně podle nejlepšího vědomí a svědomí.

Číst dál...

Zatýkání expolitiků a krajně nebezpečný hospodský moralismus státních orgánů

Okresní soud v Ostravě poslal do vazby někdejší vlivné politiky Tluchoře, Šnajdra a Fuksu. Podle policie se vzdali mandátu za výhody, což je podle kriminalistů korupční jednání.

Po přečtení této zprávy jsem si uvědomila, jak jsem šťastná, že mám dvojí občanství a domov zde i za velkou louží. Protože pokud májí orgánové, tedy policie a státní zástupci na někdejší poslance jen tohle, pak jsme právě svědky plíživé fašizace těchto orgánů a začíná být o ústa v této zemi přebývat.

Číst dál...

Ruský zákon o hanobení víry a extrémismus Evropské unie

Přišla mi esemeska od anglického známého z Londýna: „Zaznamenal jsem, že váš parlament odhlasoval tresty za hanobení víry, to je ale hrůza. A také zakázal homosexuálům propagandu. Neuvěřitelné. Neuvažuješ už konečně o přestěhování do svobodné společnosti?“

Odpověděl jsem jen jedním slovem: „Neuvažuji.“ Naopak jsem začal uvažovat o něčem zcela jiném: o tom, zda někdy bude možné západním intelektuálům (zejména evropským, ti američtí jsou občas o něco otevřenější) vysvětlit, že ruské pohledy na svět, lidské vztahy a hodnoty života jsou v některých ohledech jiné. Nikoli nutně vždy lepší, ale nikoli také horší. Prostě jiné.

 

Číst dál...

Kdyby tak Evropa také našla svůj Taksim...

Na istanbulské náměstí Taksim poprvé po desetidenních bojích na barikádách vstoupila policie. Představitelé státní moci se radují a stupňují hrozby na adresu „rozvracečů“, „štváčů“, „iniciátorů nepokojů a narušitelů klidu na práci“.

Za co však bojují lidé na Taksimu? Za co jim stojí bojovat tak usilovně, že to tři z nich stálo život a přes pět tisíc jich bylo zraněno?

Původně se sešlo nějakých padesát lidí protestovat proti záměru postavit v parku mešitu a možná i nákupní centrum. U tohoto počtu by asi zůstalo, kdyby se nejednalo právě o mešitu a kdyby policie nezasáhla proti těm pár desítkám lidí s neadekvátní brutalitou. Protože právě neadekvátně tvrdá policie pod autoritářským premiérem Erdoganem a mešita namísto parku, jsou pro řadu Turků, zejména z měst, symboly sílící moci islámu v zemi, symboly ničení svobody. Symboly pozvolně vítězícího tažení náboženských ideologů proti sekulárnímu státu a svobodě.

Zmatek v řadách ideologů

Po vypuknutí nepokojů zavládl v hlavách evropských ideologů zmatek. Právě proto, že Turci nedemonstrovali za „lidská práva“ menšin nebo „práva“ sociálně ekonomická, kterážto témata jsou ústředním (a asi i jediným) politickým obzorem systematicky zglajchšaltovávané Evropy, evropští ideologové nevěděli, co si s tureckými nepokoji počít.

Pak se však ideologům rozsvítilo ve chvíli, kdy se k protestům přidaly odbory. „Aha, jsou to naši soudruzi, takže bojují za správnou věc“, rozhodli levičáci. „Jasně, je to pouliční chátra, pryč s tou rudozelenou lůzou“, zaradovali se nad zdánlivým vyjasněním situace někteří nedovtipní salónní pravičáci. Nalezené „vyjasnění“ situace se také hned projevilo v diskusích na sociálních sítích.

Jenže levičáci i pravičáci jsou shodně mimo. Zaznamenali jen povrchové, vedlejší jevy. Jistěže demonstranti nadále požadují splnění konkrétních cílů: zachování parku, propuštění zadržených, demisi policejních šéfů Istanbulu a Ankary a také rezignaci autoritářského premiéra, který se podle shodného názoru demonstrantů shlédl v roli spasitele a buduje si kult osobnosti. Někteří dávají větší důraz na jeden požadavek, jiní na druhý, další na třetí… Ale pro většinu z nich je tím nejdůležitějším požadavkem svoboda slova, svoboda shromažďování, zastavení postupné likvidace svobody ve jménu náboženství.

Levice nemusí, pravice neví nebo spí

Demonstrovat za prostou lidskou svobodu? Tomu evropští ideologové už dávno nerozumí. Levicoví proto, že mají neomezenou svobodu hlásat a dělat cokoli chtějí, neboť jejich ideologie zcela ovládla Evropu. A pravicoví ideologové jsou líní jako vši udělat nějaký čin. Raději plkají v kavárnách a akademicky žvaní o úsporách, což je už jediné téma, na které se smrsklo myšlení drtivé většiny evropských takzvaných pravičáků. Nechali si totiž levicí vnutit myšlenku, že pravičák, který se nespokojí jen s hlásáním úspor a chce mluvit také o jiných pravicových tématech, je automaticky označen za „kontroverzního“ nebo rovnou za „extrémistu“. Vnutili jim ji levicoví aktivisté a média, která sama o sobě tvrdí, že jsou nestranná (jak je nyní v módě říkat „vyvážená a objektivní“), ale ve skutečnosti jásají nad všemi levicovými výmysly a pohoršují se nad většinou pravicových myšlenek.

Evropští salónní, teoretičtí pravičáci tuto extrémistickou levicovou myšlenku přijali a proto se také ještě stále považují za pravičáky, navzdory tomu, že jejich „pravicové“ vlády ve skutečnosti realizují z 90% levicovou politiku a ještě se tím chlubí… „Jsem pravičák a měl bych demonstrovat za svobodu? Ale jděte, nejsem přece tak zpozdilý. Žijeme ve svobodné společnosti, no ne?“

Turecká naděje

Mladí Turci si uvědomili, že mají nejvyšší čas zastavit proces, vtahující je do nesvobody. Alespoň někteří z nich si uvědomili to, co zatím uniká mladým lidem ve většině Evropy - že zásadní nebezpečí tohoto procesu spočívá právě v jeho plíživosti, v malých krůčcích, kterými kráčí. V Turecku nebyla vyhlášena žádná islámská revoluce jako před desítkami let v Íránu. Stejně tak v Evropě nebyla vyhlášena socialistická revoluce jako kdysi dávno v Rusku nebo později v dalších zemích. Kdepak. Autoritářští politici se poučili z revolucí. Revolucionáři zjistili, že stejných cílů jako revolucí mohou dosáhnout pomaleji, ale o to jistěji i bez násilné revoluce. A daří se jim to.

Slyšela jsem od známého kuchaře, jak se prý mají vařit po francouzsku žáby, aby měly tu správnou chuť – musí se vařit živé. Nesmí se však hodit přímo do vařící vody, to mají ještě sílu vyskočit z hrnce a kuchař ostrouhá. Musí se vložit do hrnce s vlažnou vodou a tu potom pozvolna, trpělivě zahřívat. Žáby si tak klidně zvykají na pomaličku stoupající teplotu a snesou tedy mnohem větší horko, než kdyby byly vhozeny do vody náhle. A když žáby pocítí horko konečně jako ohrožující, je voda už tak vřelá, že jim vzala sílu na útěk z hrnce, takže se zaživa uvaří.

Nikdy jsem to nezkoušela a nevím tedy, jestli to se žábami skutečně takhle funguje. Zato vím, že to přesně takto funguje s lidmi. A děje se to právě teď. Turci to pochopili. Je tedy snad ještě naděje, že to mohou pochopit i v Evropě lidé mladí, střední i staří a vyjít na svůj Taksim. Snad…

{jacomment on}

Co opravdu pomůže malým a středním podnikatelům a živnostníkům?

Nevalný smysl pro realitu a neznalost skutečných problémů lidí ze strany naší vlády se naposledy ukázaly při projednávání novely zákona o podpoře malého a středního podnikání. Ptáte se, proč se v tom zákonu vláda zase nimrá? Protože prý chce upravit využívání prostředků státního rozpočtu na podporu formou majetkových účastí v podnikatelských subjektech. Že tomu nerozumíte? Nejste sami, kabinet tomu také nerozumí. Ale na rozdíl od vás se tváří, že ví, o co jde a že to umí.

Neví to ani jediný ministr. Kdyby totiž alespoň jeden člen vlády věděl, co reálně pomůže českému podnikání, pravděpodobně by to bylo už dávno schváleno. Přesněji řečeno, bylo by schváleno to podstatné pro hladký chod ekonomiky a ne podružné ptákoviny, kterými se tahle vláda nyní zabývá jen proto, že nedokáže rozeznat důležité od nepodstatného.

Číst dál...

Pákistán: Malá dobrá a velká špatná zpráva

Poprvé v dějinách Pákistánu, za celých šestašedesát let jeho existence, převzala nová, demokraticky zvolená vláda moc od jiné civilní vlády. Dříve bylo zvykem svrhnout civilní vládu, nastolit vojenský kabinet a ten poté za čas předal moc opět civilistům.

Je to velká novinka v pakistánské politice. Želbohu z těch významných a dobrých zpráv také jediná. Špatnou zprávou je vítězství nezdolného Naváze Šarífa, který je většinou střízlivých pozorovatelů označován za politika, posedlého mocí a penězi. Říká se, že je neobvykle zkorumpovaný dokonce i na místní poměry, kde řada lidí nepovažuje „bakšiš“ za vrchol zla.

Číst dál...

Rozzuření přistěhovalci ve Stockholmu opět celou noc rabovali obchody a zapalovali auta

Celá noc na dnešek byla pro mnohé obyvatele předměstí Stockholmu noční můrou. Rozzuřený dav přistěhovalců demoloval a raboval obchody, zapaloval auta, tvrdě útočil na policii, ale také na zasahující hasiče a záchranáře. Násilníci dokonce napadli policejní stanici a nákupní středisko.

Mnozí lidé ve Stockholmu se zdráhají o řádění přistěhovalců mluvit před novináři. Například poštovní úřednice, žena středního věku, na dotaz proč nechce říct svůj názor, odvětila: „To, co si opravdu myslím, to vám říct nesmím, protože by to nebylo politicky korektní. Nehodlám přijít o práci. A lhát vám nechci.“ Další lidé vyjadřují obavy, že se násilnosti rozrostou do tak hrozivých rozměrů jako před osmi lety ve Francii.

Policii se přes veškerou nemalou snahu podařilo obnovit pořádek až ráno. Zadrženo bylo osm lidí.

Číst dál...

ZNAK FINALL

 

Vydává Československá obec legionářská, Sokolská 33, 120 00 Praha 2. Telefon: 224 266 235

Kontakty na Deník legie: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ,  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Mapa stránek