po25092017

Zpět Jste zde: Home Komentáře

Kdy smí být euroobčan vlastencem?

Před měsícem v Bulharsku vypukly demonstrace kvůli vysokým cenám elektřiny, namířené proti tamní vládě a našemu ČEZu. Jakmile tuto informaci u nás zveřejnila média, politici měli jasno: ČEZ za nic nemůže. Od první minuty stáli bezpodmínečně na straně našeho elektrárenského molocha. Přitom měli čas maximálně tak zavolat generálnímu řediteli ČEZu nebo našemu velvyslanci a zeptat se jich, co se to v tom Bulharsku proklatě děje. Většina z nich neudělala ani to. Podobně se zachovala média. Všem bylo hned jasné, že ČEZ je v tom nevinně. Jak vysvítalo z komentářů a narychlo uštrikovaných reportáží, vina byla prý jen na straně bulharských neplatičů.

Číst dál...

Smrtelně nebezpečný tanec Evropské unie s teroristy v náručí

Evropská unie se zdráhá zařadit Hizballáh na seznam teroristických organizací. Nemůžu věřit Evropské unii, která v takhle zásadní věci nemá jasno. Nemůžu věřit evropským politikům, kteří se nemají prioritně starat o vzhled banánů a okurek, dokonce ani o dotace, ale především se musí starat o bezpečnost kontinentu. Nemůžu jim věřit zejména proto, že pokud jsou schopni si najít důvody, aby teroristy neoznačili za teroristy, pak je klidně možné, že budou schopni si najít podobné důvody, aby nějakého nového Hitlera (třeba bez knírku a hákového kříže na rukávě) vítali jako spasitele. Jejich alibističtí předchůdci před druhou světovou válkou ukázali, že lidé, kteří nejsou ochotni říct zločincům, že jsou zločinci, jsou všehoschopní - i toho, že nás zavedou pod vládu zločinu. Protože s teroristy se netančí, s teroristy se bojuje. Tančit s teroristy je smrtelně nebezpečné. Jsem sám, kdo si to myslí?

 

Informační článek: 

Šimon Peres: Evropská unie by měla označit Hizballáh za teroristickou organizaci

I'll be back… Václav Klaus

O prezidentu Václavu Klausovi bude po odchodu z Hradu možná napsáno ještě více slov než dosud. Přečteme si analýzy, názory a charakteristiky Václava Klause jako politika, ekonoma, ministra financí, premiéra, prezidenta. Jak je v naší moderní objektivní žurnalistice zvykem, většinou to budou neobjektivní ostouzení. Proto dnes, kdy Václav Klaus vstupuje na další dlouhou míli cesty, zmíním alespoň dvě jeho kladné lidské vlastnosti, jež i v politice sehrály zásadní roli, a každému člověku, nezaslepenému nezvladatelnou záští, stojí za zamyšlení. Vlastnosti, které byly, jsou a pravděpodobně i nadále budou v médiích neprávem opomíjeny, zamlčovány. Oněmi vlastnostmi jsou loajalita a bojovnost.

Číst dál...

Smíme mluvit o menšinách jen pochvalně a s obdivem?

Slovenský premiér Robert Fico dostal co proto za svá slova, že etnické, názorové a národnostní menšiny jen natahují ruce a odmítají plnit povinnosti vůči státu, a že se tato praxe musí změnit, protože nezávislý stát nebyl založen přednostně pro menšiny. Kritizovali ho představitelé lidoveckých a socialistických stran Evropské unie, stejně jako zástupci národnostních menšin. Mínění premiéra, že se menšiny na Slovensku snaží svými menšinovými právy vydírat stát, se europolitikům hrubě nelíbily, prohlásili je za nepřípustné. „V Evropě dnes není prostor na taková slova,“ uvedl například šéf Evropské lidové strany Joseph Daul. Šéf frakce sociálnědemokratických poslanců v Evropském parlamentu Hannes Swoboda zase nabádal slovenského premiéra, aby neopouštěl cestu spolupráce a sociálního smíru mezi všemi skupinami slovenské společnosti.

Číst dál...

Polozapomenutý obdivuhodný rozchod

Řadě lidí ukápne nostalgická slza po společném státě i po dvaceti letech, a jen málokdo asi popře, že pokud by to šlo, bylo by lépe zůstat spolu. Patřím k nim. Dodnes jsem přesvědčen (a nejen proto, že jsem poloviční Slovák), že z mnoha důvodů by bylo lepší zůstat spolu - kdyby to šlo. Ale důležitá jsou právě slova „kdyby to šlo“. Protože ono to nešlo. Slovenský prezident Ivan Gašparovič výstižně charakterizoval situaci: „Jsem přesvědčen, že vztahy by nebyly tak dobré při fungování společného státu, který jsme měli. Nebyly to vždy rovnocenné vztahy. Nyní takové jsou.“ A dodal to nejpodstatnější: „Nezáleží na tom, zda se jmenujeme Česko-Slovensko, nebo zda jsme Česká republika a Slovenská republika, když vztahy fungují a jsou dobré.“ S jeho slovy souhlasí snad všichni, kdo pamatují, co se dělo kolem soužití obou národů od ledna 1990 do konce roku 1992. Pokud bychom se nerozdělili, pak by dnešní realitou rozhodně nebyly nadstandardní, výborné vztahy dvou národů, jež si dvě desítky let užíváme, ale hádky, tahanice, bitky o peníze, nekonečné jalové debaty o dvojdomcích iritující obě strany, výčitky, urážky a bublající emoce. A možná i něco horšího, nebudu raději ani domýšlet.

Číst dál...

Dvojí metr aneb stát sobě

Ministerstvo práce a sociálních věcí porušilo podle antimonopolního úřadu zákon při zadávání zakázky v hodnotě nějakých 200 milionů korun. Pokuta by měla činit půl milionu. Zaplatí ji úřad, nikoli úředníci, tedy my všichni. Případnou trestní odpovědnost ještě doprozkoumá policie. Výše pokuty je – při míře informací, které o věci zatím máme - celkem rozumná, ačkoli zvyk, kdy úřad (za naše peníze) pokutuje jiný úřad (z našich peněz) je učebnicovým příkladem státní zabedněnosti a škodlivosti nám, lidem, kteří si stát platíme. Úřadu je totiž jakákoli pokuta úplně buřt, pokud se nedotkne peněz lidí, kteří pokutovaný průšvih zavinili.

Číst dál...

Zasloužíme si novou totalitu

Komunisté tradičně uctili Gottwalda, antikomunisté jim stejně tradičně nadávali. Dvaadvacet let se tradičně opakující stejné scény. Je správné nezapomínat co komunisté napáchali. Je dobré si připomínat, co se u nás dělo za vlády „pokrokové“ strany a v jakém stavu tahle země byla po roce 1989. Zejména je prospěšné myslet na to, z čeho jsme se museli vyhrabat, na což dnes mnozí lidé, politici a prakticky všichni novináři zapomínají, když bezmyšlenkovitě kritizují první polovinu 90. let. Komunismus bylo zlo, destrukční a vražedné zlo a na to bychom neměli zapomenout ani na chvilku.

Číst dál...

Kdo si tady zaslouží průplesk?

Takže na ministerstvu dopravy budou mít asi někteří úředníci problém – podle Nejvyššího kontrolního úřadu ministerstvo nevedlo úplné a průkazné účetnictví. Když jsem tuhle zprávu četl kolegovi Igorovi, pomstychtivě se mu zaleskla očka a pravil temným hlasem: „Jen ať si to ti úřední drbani pěkně od svých kolegáčků schytají. Aspoň zakusí to, co my živnostníci a óesvéčkáři zakoušíme kvůli idiotsky zfušovaným zákonům pořád.“ Na to nebylo co říct, neboť Igor dí pravdu. On vůbec Igor skoro vždycky dí pravdu.

Číst dál...

Poděkování ministrovi spravedlnosti

Řekne to už konečně někdo nahlas? Od politiků se toho nedočkám, ti hledí většinou jen sami na sebe a kromě sebe jiného nepochválí; od novinářů už vůbec ne, protože o 99% novinářů platí totéž co o politicích, jen ještě silněji… Ne, nikdo to nahlas neřekne, musím to tedy udělat sama. Takže: ministr Pavel Blažek za necelý rok ve funkci zaslouží uznání za svou práci. Proč? Marginálnější důvody uvádět nebudu, podstatné jsou dva.

Číst dál...

ZNAK FINALL

 

Vydává Československá obec legionářská, Sokolská 33, 120 00 Praha 2. Telefon: 224 266 235

Kontakty na Deník legie: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ,  Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Mapa stránek